Historie

1915 1920 1923 1930 1939 1945 1948 1961 1979 1983 1991 1994 1997 1998 1999 2004 2005 2006 2019

Vznik libeňské Husovy kaple

Ať jsou tvé oči upřeny na tento dům v noci i ve dne, na místo, o kterém jsi řekl, že tam bude dlít tvé jméno. Vyslýchej modlitbu, kterou se bude tvůj služebník modlit obrácen k tomuto místu. (1Král 8,29)

Husova kaple

Roku 1920, po neúspěšné snaze získat nějaký pronájem místnosti pro modlitebnu, koupili libeňští stavební pozemek 162 m2 velký, byl to růžek vedle naší nynější kaple. V dubnu 1921 – kdy byl růžek vyměněn za stavební parcelu – byl odeslán dopis do Holandska, podepsaný jednatelem Pištorou a místopředsedou Slabým, kde se psalo: „Dar, který jsme rozhodnutím synodního výboru od vás bratři z Holandska obdrželi, povzbuzuje nás, že hodláme zakoupiti stavební místo…“ Dar ve výši 25 000 Kč výbor použil na doplacení zbytku dluhu na parcele a současně požádal firmu Blecha, aby s urychlením vypracovala plány a rozpočty na stavbu modlitebny v Praze-Libni.Dne 10. 6. 1921 povolila Rada hl. m. Prahy ve své schůzi stavbu čtyřpatrového domu na stav. č. 2 rozděleného pozemku čk 257 a 255/3 v ulici bezejmenné, kolmo položené na Královskou třídu v Praze VIII na základě předložených a komisí dne 8. 6. 1921 zkoušených a opravených plánů od arch. Blechy. Dne 8. 11. 1921 však přišlo na magistrát od výboru kazatelské stanice oznámení, že prozatímně se upouští od provedení stavby v bezejmenné ulici. Plány totiž, podle bratrů, uspokojivě neřešily účelnost stavby.Na jaře 1922 byla přikoupena sousední parcela, takže pozemek měl rozlohu přes 1 200 m2. Plány byly objednány u firmy Kozák-Dušek-Máca. Pamětníci vzpomínali, že díky příznivci libeňského sboru, kterého v roce 1922 přivítali ještě ve staré místnosti, mohli se pustit do stavby. Štědrým příznivcem byl profesor Good, prezident misijní společnosti ref. církve v USA, který byl tehdy považován za spoluzakladatele Sboru.V červenci 1922 psal Magistrát Kazatelské stanici, že bylo vydáno povolení ke stavbě modlitebny a čtyřpatrového domu, podle návrhu architekta B. Kozáka,

Ing. arch. dr. prof. Bohumír Kozák (4.12.1885 Velká Lhota u Dačic – U 1.4.1978 Praha). Vystudoval ČVUT, projektoval bezpočet veřejných i soukromých staveb – telefonní ústřednu na Žižkově, administrativní komplex budov Avion (Luxor) na Václavském náměstí, Ústřední sociální ústavy hl. m. Prahy v Krči, tzv. „Masarykovy domovy“, dnes Thomayerova nemocnice. Mezi jeho další díla patří Ústav mateřství a Klárův ústav slepců v Krči, Union banka v Praze, studentské koleje Budeč a Dejvice, palác Příkopy s pasáží a bývalým kinem Sevastopol, hospodářská škola v Čáslavi, banka v Kolíně, objekty sborů CČE v Poličce, Poděbradech, Čáslavi, Prostějově, Zruči nad Sázavou a na dalších místech. V Jungmannově ulici proměnil prof. Kozák někdejší dům plaských cisterciáků v Husův dům, kulturní a společenské středisko českobratrské církve. Vedle sboru v Libni (1923) a ve Střešovicích (1938) je možné připomenout i budovu sboru CČE v Nuslích z r. 1935. Spolu s akademikem Stanislavem Bechyně vypracoval řadu návrhů na přemostění Nuselského údolí. Představil se i jako autor knih Architekt na cestách, Mluva pražské architektury, Poklady pražské architektury a řady dalších.V meziválečném období se teoretickému promýšlení sakrální architektury i praktické stavební činnosti věnovala také Církev českobratrská evangelická. Jejím ideovým mluvčím se stal publicista Emil Edgar (Publicista Emil Edgar, vlastním jménem Emilian Kratochvíl (1884 – 1963), působil v meziválečném období jako šéfredaktor Stavitelských listů.), který preferoval jako základní formu jednotný sálový prostor, jelikož „evangelická církev žije Slovem, to určuje bohoslužbu, žádá proto svou stavební myšlenku: jednoduchý prostor kazatelský…evangelický kostel je prázdným prostorem, který ožívá teprve shromážděním věřících.“ Hlavním realizátorem Edgarových myšlenek pak v Praze byl architekt Bohumír Kozák.

v dosud bezejmenné ulici, kolmé na Královskou třídu. Z finančních důvodů však bylo rozhodnuto nejdříve postavit jen nádvorní modlitebnu a přízemní část budoucího domu, kde byla zřízena farní kancelář, místnost pro dětské bohoslužby a byt kostelníka. 6. července 1922 při slavnostním položení základního kamene bylo rozhodnuto, že dům ponese název Husova kaple a 24. července 1922 se započalo se stavbou. Na vystavění nástavby obytného sborového domu byl povolen odklad na dobu tří let. Magistrát pak 15. 11. 1922 povolil provedení změněné fasády. Povolení k užívání kaple bylo vydáno dnem 25.listopadu 1922, den poté, 26. 11., následovalo slavnostní otevření.

V roce 1922 bylo vydáno povolení na stavbu modlitebny a 4. patrového domu, které vyhotovil arch. B. Kozák. Z finančních důvodů byla nejdříve však provedena jen nádvorní modlitebna a přízemní část domu budoucího domu „Husova kaple“, kde byla zřízena farní kancelář, místnost pro dětské bohoslužby a byt kostelníka. Na vystavění nástavby obytného sborového domu byl povolen odklad na dobu 3. let. Povolení k užívání vydáno dnem 25.listopadu 1922.

Vzniká Sbor

Díky tiché a usilovné práci několika bratří a sester, zvláště magistrátního úředníka Jaroslava Pištory a učitele Bohuslava Slabého

rostl počet pravidelných návštěvníků a bylo zřejmé, že dosavadní propůjčená místnost kapacitně nestačí. V květnu 1920 se objevuje myšlenka na zřízení filiálního sboru a výborová schůze přijímá nabídku sestry El. Loudové, která nabídla pozemek na Královské třídě o rozloze 167 m2 za usmlouvanou cenu 18 000 Kč. V únoru 1921 referuje br. Pištora na schůzi hlasovného shromáždění, že stavební parcela se nehodí ke stavbě modlitebny jak výměrou, tak svým tvarem. Proto výbor navrhl směnu parcely za parcelu v nově projektované ulici na pozemcích Heinovky s Agrární bankou. Také byl schválen návrh na přeměnu kazatelské stanice na filiální sbor.

Později byl pozemek ještě rozšířen přikoupením části sousedního pozemku a když roku 1922 pražský magistrát povolil kazatelské stanici postavení čtyřpatrového obytného domu s dvorní modlitebnou, ihned se započalo se stavbou.

Dne 6. července 1922 byl odhalen základní kámen ke stavbě Husovy kaple po projevu synodního seniora Součka.

Povolení k užívání kaple bylo vydáno dnem 25. listopadu 1922 a již 26. listopadu 1922 se konalo slavnostní otevření kaple za obrovské účasti několika tisíc členů a přátel. Záznam z té doby uvádí, že „sraz účastníků 26/XI 1922 bude na dvoře domu čp. 141, kde se br. předseda rozloučí s naší místností. Průvod zahájí starší br. s praporem (zvolen Karel Pištora), za ním půjde br. senior Souček a dva mladší br. far., z nichž jeden ponese kalich druhý bibli. Za těmi půjdou ostatní bratři faráři, pak hosté, školní mládež s učiteli, sdružení mládeže, naše ženy a průvod uzavírati budou muži. Průvod ubírati se bude třídou Primátorskou, Poděbradovou, Heydukovou a Královskou.“

Kromě slavnostního kázání v kapli tak muselo být proneseno i další venku. Stavební náklady činily 550.000 korun. I přes obětavost libeňských i dárců z domácí a zahraniční církve zůstal pro budoucnost společenství libeňských evangelíků dluh ve výši 330.000 korun. Právě kvůli jeho postupnému splácení nebylo společenství schopno od počátku povolat vlastního kazatele.

Husova kaple