Historie

Okupace a válka

Protektorát a 2. světová válka

Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele? (Ž 43,1-2)

Již od roku 1933, kdy Hitler stanul v čele nacistického Německa, stahovaly se nad Evropou těžké mraky hrozící války. V roce 1937 zahájil německý generální štáb přípravu plánu na přepadení Československé republiky. V září roku 1938 došlo k osudné „Mnichovské dohodě“, v níž západní mocnosti daly souhlas s nároky hitlerovského Německa na odstoupení českého pohraničí. Po ultimativním požadavku, aby Československo diktát přijalo, došlo k vpádu německého vojska do našeho pohraničí. Československo ztrácí pohraniční území, vzniká tzv. Druhá republika s prezidentem Emilem Háchou.

(Konfirmace 1939 – konfirmandů bylo tolik, že chlapci byli fotografováni zvlášť)

Dne 15. března 1939 pak došlo k okupaci zbytku českých zemí nacisty. Vznikl Protektorát Čechy a Morava pod přímou kontrolou Třetí říše. Za necelých šest měsíců nato vypukla 2. světová válka. V souvislosti s Libní nutno připomenout atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. 5. 1942, po němž nacistický teror ještě více zesílil. Zvláštní situace pro církev nastala v době německé okupace. Kult rasy a totální válka byly samy o sobě něčím protibožským a protikřesťanským. V našich zemích nevzniklo nic, co by se mohlo srovnat s existencí tzv. německých křesťanů v Německu, kteří podporovali nacisty; církev u nás byla jednotná v odmítání okupantů a jejich ideologie. Někteří faráři a členové církve se aktivně zapojili do odboje a byli za to žalářováni a popravováni.

1940

Hrozící nebezpečí a tíseň válečné doby vedla lidi k tomu, že hledali útěchu a posilu v chrámech a modlitebnách. Po ukončení války však tato vlna zase opadla a mnozí začali opouštět společná shromáždění. Poměry se s každým dalším válečným rokem stávaly tíživější, objevoval se nedostatek potravin i všech těch nejběžnějších potřeb. Elektřiny a plynu bylo málo pro domácnosti i továrny, což vedlo k různým omezením. Ve sboru se tedy šetří v zimních měsících s palivem, ale pracuje se stále, navzdory nebezpečí a vnějším tlakům. Právě v této tíživé situaci potřeboval skleslý lid povzbuzení evangelia, víru v Boží pomoc a v Boží spravedlnost, o níž Bible hovoří jasným slovem.

Rok 1942: Sdružení mládeže

Činnost vyvíjí misijní stanice ve Vysočanech, zahájena duchovní práce ve Kbelích, v roce 1940 probíhá nedělní škola v Libni, Vysočanech, H. Počernicích, Kbelích, Kyjích a Kobylisích. V únoru 1945 se instaluje kazatelská stanice v Hloubětíně, činnost nezastavil filiální sbor v Kobylisích. Již od roku 1923 se scházel pěvecký sbor, který vedl Fr. Soukup (do r. 1934), Josef Černý, Zdeněk Čep, ale koncem roku 1938 přerušil svoji činnost. Až počátkem roku 1940 se obnovil, a to jako ženský sbor pod vedením Zdeňka Čepa, později Lad. Vojty.V prosinci 1943 se na dvoře u libeňské modlitebny buduje sedm dřevěných kůlniček na uskladnění paliva, namísto vyklízených sklepů pro protiletecký kryt.

Po bombardování naší části Prahy v březnu 1945, kdy byly poškozeny i veřejné poplachové sirény, je však sborová činnost s ohledem na bezpečnost zcela utlumena.

Hořící továrny v Libni (vlevo) a Vysočanech. V popředí je trať do Kolína. Foto ze sbírky Karla Novotného ml.

Mimořádnými poměry doby válečné trpěly i bohoslužby, které musely být pro nebezpečí náletů zkracovány, o revolučních dnech pak nebyly vůbec konány. Konfirmační cvičení byla sice zahájena již na podzim 1944, ale konfirmace v důsledku mimořádných poměrů se uskutečnila až 1. 7. 1945. Sborová činnost se začala znovu plně obnovovat až koncem května 1945.

Také na libeňský sbor dolehla tíseň celého národa pod nacistickou okupací. Avšak právě v této tíživé situaci potřeboval skleslý lid povzbuzení evangelia, víru v Boží pomoc a v Boží spravedlnost, o níž Bible hovoří jasným slovem. Sbor pracoval dále navzdory nebezpečí a vnějším tlakům. V té době v něm bylo vyučováno 716 dětí, o něž pečovala katechetka Antonie Páleníková spolu s M. Hadačovou a A. Gruhnem. Na gymnáziu vyučoval náboženství farář Vladimír Jehlička. Sbor čítal 4683 členů, filiální sbor Kobylisy 778 členů. V onom roce bylo pokřtěno 52 dětí, konfirmováno 64 chlapců a děvčat, oddáno 57 párů snoubenců, do sboru přistoupilo 117 osob.