Historie

Rekonstrukce

Původní rekonstrukce suterénního sborového sálu, provedená v letech 1992 až 1993, v důsledku špatného projekčního řešení způsobila provlhnutí zdí i podlahy jak ve vlastním sále, tak v přilehlých prostorech. Čalouněný nábytek začínal plesnivět, a tak bylo nutné sál zcela vyklidit, všechen nábytek byl v půli října 1996 odvezen a uskladněn na půdě evangelické fary ve Velimi. Tato nešťastná stavební akce způsobila na dlouhou dobu značné podvázání činnosti sboru.

Uvolněný přízemní byt, který byl v téže době rekonstruován na sborovou klubovnu, sloužil tomuto účelu jen krátkou dobu; sbor potřeboval získat finanční prostředky na novou rekonstrukci suterénního sálu i pro další účely. Proto se bratr farář Stehlík vzdal farářské pracovny a zařídil si ji ve svém bytě. Do původní pracovny byla přestěhována farní kancelář a z původní farní kanceláře se stala sborová klubovna, zatímco klubovna vybudovaná z přízemního bytu je od dubna 1995 pronajímána.

Pro nedostatek finančních prostředků rozhodlo staršovstvo provádět novou rekonstrukci suterénu na etapy. V únoru a březnu roku 1998 byla odstraněna původní podlaha dolního sálu a podle nového projektu byla provedena ležatá kanalizace jako základ pro další rekonstrukční práce. Sbor za ni zaplatil částku 270.000,- Kč.

V létě téhož roku jsme obdrželi od Presbyterního sboru v Bryn Mawr (USA) velký peněžní dar pro tyto účely. Tuto částku členové sboru vlastní obětavostí zdvojnásobili, a tak bylo možno začít s celkovou rekonstrukcí sborového sálu a přilehlých prostorů.

Rekonstrukční práce započaly v únoru 1999. Ve sborovém sálu byly provedeny sanace a opravy omítek stěn včetně řešení systému odvětrávání. Byl proveden základ podlahy s náležitou izolací a na dřevěné polštáře byla položena prkenná podlaha. Sál byl nově vymalován a do stropu vsazena čtvercová zářivková svítidla. Prostory předsálí byly rozšířeny. Místo původní šatny byl zrušením sklepů použit dvojnásobný prostor na kuchyň. Prostor původní kuchyně byl využit pro šatnu a část přilehlé místnosti u schodiště byla oddělena pro hygienické zařízení. Podlaha kuchyně, chodby, šatny a WC byla pokryta dlaždicemi. Stěny kuchyně a WC jsou zčásti chráněny kachlíky. Snadnější dostupnost suterénního sálu byla realizována dřevěným schodištěm s ocelovou konstrukcí, vedoucím do sálu z klubovny.

Kuchyň je nyní vybavena dvěma elektrickými sporáky, chladničkou, sušákem na utěrky, kuchyňským pultem s nerez dřezem, elektrickým ohřívačem vody a dostatečným počtem skřínek na nádobí. Kuchyňský pult se skřínkami darovala sboru sestra ing. Eva Ivanovová.

Vzhledem k některým vícepracím je konečná cena stavebních prací doposud v jednání. Bude se pravděpodobně pohybovat okolo 700.000,- Kč.

Do sborového sálu byl z Velimi přivezen uskladněný nábytek a členové sboru svépomocí dali vše do pořádku, takže se již opět mohou v suterénních prostorech konat přednášky, rodinné neděle, besedy Kruhu starší generace, burzy šatstva a knih, různé výstavy, mohou se tam rozmístit skupiny dětí při Nedělní škole atd., ale budou se tam moci pořádat i akce seniorátního rozsahu.

Na jaře roku 1998 se nám podařilo po několikaletém náročném jednání sjednotit majetkové poměry v libeňském sborovém domě. Díky vstřícnosti ETF a zahraničních dárců je libeňský sbor opět suverénním majitelem celého sborového domu.

Mnohé se nám ve sboru daří, některé úkoly však stále čekají na ochotné a pracovité sestry a bratry.

(Farář Jaromír Dus)

Nedaří se nám zatím liturgické oživení bohoslužeb: nemáme pěvecký sbor a ani mládež nenacvičuje na bohoslužby pěvecké a hudební příspěvky.

Doposud se nám nepodařilo postarat se o sborovou zahradu, která je dosti zpustlá a neláká k posezení nebo k hrám.

Několikerým stěhováním přestala fungovat sborová knihovna; dosud hledáme sestru nebo bratra, který by ji uvedl do pořádku, průběžně ji doplňoval o nové přírůstky a půjčoval knihy členům sboru.

Nepodařilo se nám rozvinout práci sborové diakonie. Ti, kteří dříve navštěvovali staré, nemocné a opuštěné, sami zestárli a mají své zdravotní potíže, a mladší se pro tuto službu zatím nepodařilo získat. Zatím se uskutečňuje převážně jen v rámci Kruhu starší generace. Angažují se v ní především manželé Kunertovi, pomáhají však i některé sestry tohoto „pondělního společenství“.

Rovněž se nám nepodařilo najít formu modlitebních shromáždění, která velice potřebujeme. Pravidelné modlitební chvíle se konají prozatím pouze při pondělních besedách starší generace.

Chybí nám důkladné kancelářské vybavení: výkonná kopírka, abychom nemuseli platit za kopírování a ztrácet čas, a dále důkladná, alespoň standardní počítačová tiskárna. Obdobně nám také chybí vícefunkční kazetový magnetofon. Prozatím nám na toto vybavení nezbývaly finanční prostředky.

(Farář Jiří Štorek)

V létě roku 1999 odcestoval bratr farář Stehlík i se svou rodinou do města Louisville ve státě Kentucky (USA), aby tam po dobu jednoho roku, od srpna 1999 do srpna 2000, pracoval v ústředí sesterské Presbyterní církve a zároveň přednášel na jejím Theologickém semináři. Po dobu jeho nepřítomnosti bude v libeňském sboru působit na půl úvazku bratr farář Jaromír Dus, který tuto službu pro nás vykonává dobrovolně jako neplacený pracovník. Sbor jej přijal za svého dočasného faráře na sborovém shromáždění v neděli dne 18. 7. 1999. Administrátorem sboru ustanovil seniorátní výbor bratra faráře Jiřího Štorka z kobyliského sboru.

Současný počet evidovaných živých členů sboru je necelých 600. Snad se nám daří zpomalit, nikoliv však zastavit nebo zvrátit pokles členů sboru. Na nedělní bohoslužby přichází v průměru cca 70 sester a bratří. O hlavních křesťanských svátcích se tento počet ovšem zvyšuje. Není však nutné věšet hlavu nad stavem dnešní společnosti, ani nad vlažností mnohých křesťanů. Je třeba se modlit a věřit. Bratr farář Stehlík napsal v jednom svém osobním dopise z USA k tomuto problému:

„… neznám jiný recept než modlitbu a pak „cheer up“ (čti čír ap = hlavu vzhůru!). Doslova a do písmene. Nemá smysl hudrovat, nemá smysl si zoufat. Má smysl získávat lidi positivně, povzbuzováním, zvaním k prima věcem, potěšovat je, a to všechno pořád dokola. My faráři dobře víme, že tu Boží věc nemáme v rukou, a přece se nakonec cítíme, jak říkával náš kluk, když byl malý, „vyčerpovaný“. Ale „cheer up!“ Pán Bůh nás má rád, jeho věc v tomhle světě nezáleží ani na našich výkonech, ani na našich počtech. To je ohromné osvobození! Všechny ideologie světa jsou závislé na svých nositelích, Kristova věc nikoli. My ji neprosazujeme, my jsme pozváni k radosti a radost je, jak známo, nakažlivá. A já vím, že ta pravá radost z evangelia je nakažlivější než cokoliv jiného.“

Sestavil, upravil a doplnil Rostislav Kunert, člen staršovstva sboru ČCE v Libni. Na počítači přepsali, vybrané ilustrující fotografie digitalizovali a do textů zařadili manželé Fedor a Alena Thurzovi. Korektury textů provedla sestra Drahomíra Frantíková.

Uvedení členové libeňského sboru, kteří společně vytvořili tuto výroční publikaci, děkují všem sestrám a bratřím, kteří ochotně zapůjčili fotografie, nebo jakýmkoliv jiným způsobem jim v jejich práci pomohli.

Napsáno v září 1999.