Historie

Libeňský sbor roste

V roce 1930 se stal z dosavadního vikáře Vladimíra Jehličky – který tu kázal již tři roky – první farář libeňského sboru. To se již od roku 1928 zvedal nad sborovými místnostmi činžovní dům. Výtěžek nájemného pomáhal splácet veliké dluhy. Náklady stavby činily 725.000,- Kčs.

Rok 1930

Libeňský sbor nyní pracoval na velikém území na východ i sever od Prahy a stal se jedním z největších pražských sborů. Měl veliké úkoly, vždyť k němu tehdy patřilo na 4 000 členů. Bohoslužby se konaly na četných místech i mimo Prahu. Od roku 1937 také v Kobylisích, které se roku 1939 stávají filiálním sborem. Sborová práce se již rozvinula v plné míře a šíři. Na školách se vyučovalo 515 dětí, překvapovala aktivita mládeže a veliká obětavost členů sboru. Někteří přestouplí nebyli sice zvyklí přispívat církvi, na druhé straně však ve výkazech příspěvků nacházíme částky nemalé, uvážíme-li tehdejší kupní sílu koruny: 400,-, 500,- i 800,- Kčs. Většina členů byli dělníci a drobní živnostníci, někteří byli úředníky, učiteli, tedy žádní boháči.

(Konfirmandi v roce 1931)

Faráři Vladimíru Jehličkovi pomáhají v práci diakoni i vikáři A. Gruhn, L. Brož, Vl. Sláma, K. Jirků, A. Svrčina, J. B. Horký, J. Šoltész, A. Mikolášek a Jar. Bartička. Po prvním kurátoru Jaroslavu Pištorovi se stal od roku 1927 kurátorem libeňského sboru ing. J. Hlavatý, od roku 1934 na dobu jednoho roku prof. Jan Zajíček a od roku 1935 Karel Siegel. Učiteli náboženství byli František Novotný, Marta Šárová, Antonie Páleníková, Arnold Gruhn.

Jako v každém evangelickém sboru bylo však i v libeňském mnoho dalších sester a bratří, bez jejichž věrné práce by se sbor neobešel, i když se jejich jména v historii sboru neobjeví. V Božích očích jsou stejně cenní jako ti, kteří sbor vedou. Vždyť Bůh hodnotí člověka podle míry Kristovy lásky, která se skrze něj projevuje.