Historie

Osvobození

V míru odpočala celá země, všechno zvučně plesá. (Iz 14,7)

Druhá světová válka v Evropě skončila 8. května 1945 před půlnocí, kdy vstoupila v platnost kapitulace německých vojsk podepsaná v Remeši a v Berlíně. V Praze se bojovalo s německou armádou ještě 9. května, poslední výstřely 2. světové války v Evropě padly v Čechách u městečka Milín během 11. a 12. května 1945. Poslední větší bitva v Evropě je známá také jako bitva u Slivice a odehrála se asi 6 km jihovýchodně od Příbrami.

Po nejničivějším a nejrozsáhlejším konfliktu v dějinách lidstva, v němž zahynulo více než 50 milionů lidí a až 13 milionů bylo umučeno nebo otráveno v plynových komorách koncentračních a vyhlazovacích táborů nacistického Německa, anebo bylo pozabíjeno na pochodech smrti – po tom všem přišel opět mír.

Konec děsivé války a nové údobí života ve společném svobodném státu Čechů a Slováků přinesl nejen nesmírnou radost a vděčnost, ale i otázky ohledně viny a trestu. ČCE vyjádřila znepokojení nad veřejnými popravami odsouzených osob či nad nehumánními praktikami při odsunu Němců. Vylidněné oblasti pohraničí znamenaly jednak zánik Německé evangelické církve u nás, jednak příliv evangelických reemigrantů, zvláště ze Slezska a Volyně. Pro církev vyvstala nutnost postarat se o nově vznikající sbory i o různé církevní budovy, které patřily Německé evangelické církvi.

Faráři Vladimír Jehlička a Adrian Mikolášek při konfirmaci 1946.

Bratři a sestry se radovali i v libeňském evangelickém sboru. S novým nadšením se pustili do práce, která se po osvobození v roce 1945 začala slibně rozvíjet. Kromě filiálního sboru v Kobylisích se kázalo i v Horních Počernicích, Kyjích, Hloubětíně, Kbelích, Bohnicích a ve Vysočanech. Bratru faráři Jehličkovi pomáhají vikáři a bohoslovci, kterých se tu vystřídala celá řada. Bylo vyučováno náboženství, scházela se mládež, konaly se četné přednášky. Do modlitebny sbor pořídil malé varhany namísto dosavadního harmonia. Veliký dluh byl během války likvidován a sboru zůstalo ještě okolo 50.000,- Kč, které ovšem vzaly za své při komunistické měnové reformě. Kurátorem sboru byl v této době bratr Karel Siegl, sborovou sestrou Věra Jehličková, náboženství vyučovaly sestry Antonie Páleníková a Anna Hánová.

Začátkem května 1947 bylo navrženo umístit ve vestibulu Husovy kaple desku na paměť všem umučeným členům libeňského sboru a obětem války. Nakonec bylo dohodnuto, že pamětní desku věnuje místní odbor Kostnické jednoty a sbor ji převezme do ochrany. Deska pak byla odhalena při domácí slavnosti v sobotu 21. 6. odpoledne.