Nový farář

Farář Pavel Smetana

(* 14. 7. 1937 Klokočov u Havl. Brodu – + 4. 10. 2018 Praha)

1979 –1991 farář Praha-Libeň

Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. (2P 1,10)

V osmdesátých letech se ještě více prohluboval hospodářský, ale i společenský a kulturní úpadek z let sedmdesátých. Zprůmyslnění Československa bylo sice vysoké a zaměstnanost oficiálně absolutní, efektivita výroby však byla nízká. V některých oblastech (například v Severních Čechách a na Severní Moravě) docházelo k devastaci krajiny a životního prostředí. Surovinově byla země závislá na dodávkách ze Sovětského svazu, který byl jedním z jejích největších obchodních partnerů. Po nástupu M. S. Gorbačova do funkce generálního tajemníka ÚV KSSS a uvolnění poměrů uvnitř Sovětského svazu (tzv. perestrojka) v druhé polovině osmdesátých let se v listopadu 1989 i socialistické Československo, po tzv. sametové revoluci, vydalo na cestu k demokracii a tržnímu hospodářství.

Evangelické církvi se v tomto období dařilo udržet její presbyterní charakter, byl ubráněn demokratický systém voleb správních orgánů i velká míra svobody při jednání na konventech a synodech. Ovšem ne všichni zvolení kandidáti posléze obdrželi státní souhlas. Dochází k napětí mezi kazateli, kteří se odvážili kriticky postavit vůči komunistické moci a představiteli církve, kteří nesli odpovědnost za její další činnost. Bolestnou kapitolou církevní historie tohoto období byla nedostatečná podpora a zastání kazatelů a laiků, postižených nevydáním státního souhlasu či jinak pronásledovaných. V roce 1979 u příležitosti 400. výročí vydání Bible kralické vychází Ekumenický překlad. Od roku 1987 se dařilo, že církev mohla provádět všechny činnosti, které výslovně nebyly zakázány zákonem, což umožnilo např. obnovení činnosti Diakonie v červnu 1989. Od května 1990 vstupuje Evangelická teologická fakulta, přímá pokračovatelka Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, do svazku Univerzity Karlovy. Po sčítání lidu je v roce 1991 uvedeno, že je 191 000 českobratrských evangelíků.

První setkání presbyterů s br. Smetanou se uskutečnilo 14. června1979 a bylo rozhodnuto, že sborové shromáždění s volbou nového faráře bude 2. září.

Br. farář Smetana, který předtím sloužil patnáct let valašskému sboru v Hošťálkové, se nastěhoval ihned po zvolení a zapojil se, spolu s manželkou, okamžitě do práce. Musel se staršovstvem řešit například rozhodnutí národního výboru, že musí být opravena střecha sborového domu, ale i když byli zajištěni pokrývači, chyběl pytel vápna, nutný k opravě. Bylo právě uprostřed dvaceti temných let komunistické „normalizace“, ve sboru ale pomalu nastávalo postupné oživení a budovaly se hlubší vztahy mezi členy sboru.

Třetí libeňský farář kladl silný důraz na modlitební život, znalost Bible a jejího zvěstného obsahu a na živou víru v Ježíše Krista jako osobního Spasitele a Pána, od něhož křesťan čerpá sílu k životu v jeho jménu, ke vztahům lásky a služby k ostatním členům sboru a křesťanům vůbec, i k odpovědnému postoji k lidem mimo Církev Kristovu. K hlubším vzájemným vztahům vedl nejen obecenství ve shromážděních, na biblických hodinách a přednáškách, ale přispívaly k nim i společně strávené dovolené a rodinné neděle, kdy se členové sboru spolu s dětmi shromažďovali ke společnému obědu a prožívali nedělní odpoledne jako jedna rodina. Nedělní školu vedly střídavě sestry Altmanová a Smetanová. V listopadu 1979 oslavil libeňský sbor padesátileté výročí osamostatnění sboru a staršovstvo požádalo br. synodního seniora Mil. Hájka o kázání.

V roce 1980 pokračuje v domě výměna vodovodních stoupaček. V plánu je rekonstrukce suterénního sálu – uzavření dveřmi, harmoniková nebo skládací stěna uprostřed sálu. Bylo rozhodnuto, že upustíme od učení nových písní před bohoslužbami, což se neosvědčilo, ale že se sbor naučí a zazpívá novou píseň během bohoslužeb. Pro příští školní rok bylo ujednáno, že první neděle v měsíci budou bohoslužby společně s dětmi s kázáním zaměřeným na úlohu nedělní školy.

Koncem října 1981 proběhla ve sborovém domě přeměna svítiplynu na zemní plyn, pro nájemníky byly zakoupeny dva nové sporáky a dvouvařič a čeká se přeměna napětí ze 120 na 220 V. V prosinci 1981 je náš farář požádán, aby zastával funkci administrátora modřanského sboru, odkud odchází farářka. V té době pokračuje práce pěveckého kroužku; jeho členové mají být posilou při společném zpěvu o bohoslužbách. Ale nadšení brzy opadá a v červnu 1982 již najdeme zprávu, že pěvecký kroužek se scházel sporadicky.

V červnu 1982 se řeší osvětlení v kapli i dolní místnosti, podle projektu br. ing. Bartáka. Domluveno, že během prázdnin proběhne výměna hlavních stoupaček k bytům a sbor. místnosti, v plánu zůstala rekonstrukce topení a suterénního sálu. Při převedení elektrického vedení v roce 1982 pomáhali brigádníci ze Vsetínského sboru ze své dovolené a pouze za stravu a úhradu jízdného plných 14 dní. Členové sboru odpracovali tisíc brigádnických hodin. Ministerstvo kultury nám povolilo převzetí zahraničního daru – dvou kotlů a topných těles pro plynové topení s prominutím celních poplatků.

Počátkem roku 1983 přicházejí do sboru, již jako důchodci, manželé Adámkovi. Emeritní farář Jaroslav Adámek pomáhal ve sborové práci. Spolu se svou manželkou Jaroslavou organizoval práci mezi starší generací sboru, které věnoval i soustředěnou pastorační službu. Pod jejich vedením – a po roce 1985 manželů Kunertových – se rozvíjí pondělní biblické besedy Kruhu starší generace. Účast na nedělních bohoslužbách se zvýšila na průměrný počet 100, ve Sboru se pravidelně scházelo početné sdružení mládeže, vzrůstala finanční obětavost členů Sboru.

Rozvíjela se také činnost libeňské pobočky Kostnické jednoty, která uspořádala mnoho zajímavých přednášek a zájezdů.V zájmu bratrské spolupráce byla kaple i sborové místnosti propůjčovány ke shromážděním bývalému holešovickému sboru ČCE (později Křesťanské společenství Praha) a sboru Církve adventistické sedmého dne. Také v tomto období probíhala údržba a opravy sborových místností i celého libeňského Husova domu. Sborové místnosti se začaly vytápět plynovým topením, byla opravena střecha, změněna elektroinstalace ze 120 na 220 V.

Bratr farář Smetana si cílevědomě vychovává své spolupracovníky a vede je k soustavnému prohlubování biblického vzdělání. Tři členové sboru složili zkoušky a obdrželi pověření pro službu Slova a svátosti – Vladislav Páleník (8. 2. 1987), Břetislav Šípek (12. 4. 1987) a Pavel Tůma (22. 4. 1990). Navzdory ateistickému tlaku vládnoucí moci nachází bratr Smetana cesty k získávání křesťanské literatury ze západních zemí. Sboru opět přibývají děti i mládež, náboženství se učí na 9 školách.

Po volbě nového staršovstva je kurátorem zvolena v dubnu 1991 Věra Kovářová, místokurátorem L. Janeček. Byla obnovena kazatelská stanice v Hloubětíně, kde sloužil slovem i svátostmi bratr Vl. Páleník. K libeňskému sboru byla připojena kazatelská stanice Čakovice, která dříve patřila sboru v Kostelci nad Labem; shromáždění zde vedl bratr Pavel Tůma a zaměřoval je ekumenicky.

V letech 1988 až 1990 působí ve Sboru vikářka Kateřina Roskovcová, krátce pak i br. Karla Dřízala. Ale byla tu celá řada bratří a sester, kteří byli ochotni přiložit ruku k dílu, kdykoliv bylo potřeba.

Bratr farář Smetana koncem roku 1989 napsal: „… uvědomil jsem si, že program, s kterým před téměř třiceti lety začala práce mého předchůdce, se naprosto shoduje s tím, jak i já rozumím práci a životu křesťanského evangelického sboru: budovat společenství, vytvořit prostor, v němž by jasně a nepřeslechnutelně znělo Evangelium, rozvíjet práci mezi dětmi, mládeží, vzdělávat i dospělé, nezapomenout na službu slabým, neztratit ze zřetele misijní odpovědnost za nevěřící lidi kolem nás a v neposlední řadě vědomě vstupovat do dění celé společnosti, ne jako mravokárci, ale jako odpovědní spolupracovníci ve věcech veřejných. Deset let uplynulo od chvíle, kdy jsme se přistěhovali do libeňského sboru, abychom převzali pochodeň služby. Byla to léta radosti i zklamání. Setkávali jsme se s lidmi, od kterých jsme mnoho očekávali a kteří nevytrvali, a opět s těmi, kteří překvapivě vyrostli v opravdové Kristovy svědky. Ale i v mé práci a životě zůstalo mnoho dluhů, které na mne doléhají a připomínají mi, že žijeme jen z Kristova odpuštění …“Br. farář Pavel Smetana však byl povolán, aby – kromě své farářské služby v Libeňském sboru – zastupoval synodního seniora br. Josefa Hromádku jako jeho úřadující náměstek a tak navrhuje požádat br. emer. seniora Otřísala za vikáře našeho sboru. V červnu 1991 byl pak synodem zvolen synodním seniorem a sbor v Libni zůstal bez instalovaného faráře.Smetanova rodina se přestěhuje do úředního bytu, ale zůstávají členy sboru.