Historie

Dobrovolníci a zaměstnanci libeňského sboru

Dne 1. září 1998 jsme s vděčností a láskou poděkovali sborové sestře a sekretářce čtyř farářů libeňského sboru, sestře Jiřině Šulové za téměř třicet let příkladné práce pro sbor. Byla sborovou sestrou od 1. 9. 1969. Na její místo byla přijata sestra ing. Alena Thurzová, která se spolehlivě stará o chod farní kanceláře.

Na tomto místě chceme s uznáním a vděčností připomenout obětavou práci sestry MUDr. Martiny Stehlíkové, manželky našeho bratra faráře, která se účinně věnuje práci ve sboru kromě svého náročného povolání, výchovy dětí a prací v domácnosti. Došlo i k příležitostem, kdy svých lékařských vědomostí použila ve prospěch některých členů sboru.

Rovněž je na místě projevit uznání a vděčnost všem těm sestrám a bratřím našeho sboru, kteří ochotně a nezištně přiložili ruku k dílu, kdykoli bylo třeba, těm, kteří štědře poskytovali sboru finanční dary nebo bezúročné půjčky a ovšem těm, kteří práci sboru vyprošují Boží požehnání ve svých modlitbách, i když jména těch všech nejsou uvedena ve výroční publikaci.

Vzhledem k nefunkčnosti dolního sborového sálu měl libeňský sbor omezené možnosti uspořádat větší akce. Přesto se podařilo uskutečnit několik krásných koncertů, z nichž na některé sbor pozval i širší veřejnost.. Byly to zvláště: koncert dětského pěveckého sboru „Les Petits Chanteurs de Saint Louis“ (25. 6. 1996) z Francie, v rámci nedělních bohoslužeb nám zpíval Oltářní sbor Prvního presbyteriánského kostela v Houstonu (Texas, USA) dne 30. 6. 1996, v dalším roce koncert Církevního pěveckého sboru z West Coast Presbytery (Kalifornie, USA), v roce 1998 koncert Pěveckého sboru z Thunu (Švýcarsko) a téhož roku Trubači z Garmisch-Partenkirchen (SRN). Na podzim roku 1994 se u nás konalo zasedání konventu ČCE.

Tím ještě není řečeno vše o životě a činnosti libeňského sboru a jeho čtvrtého instalovaného faráře. Byly konány sbírky trvanlivých potravin pro bezdomovce, sborové burzy šatstva a knih, uskutečněny zásilky šatstva pro charitativní organizace, zúčastnili jsme se na prodeji výrobků „Obchůdku jednoho světa“, což je neziskový prodej výrobků Diakonie a Třetího světa, byly konány různé výstavy a přednášky, pořádány sbírky na pomoc povodněmi postižené Moravě a pro různé země, které nesly tíhu důsledků živelných pohrom atp.

(Ze sborové vycházky „Praha románská“ v listopadu 1995)

Je však ještě jedna pro sbor velmi užitečná činnost, které se obětavě věnuje člen staršovstva bratr RNDr. Zdeněk Lauschmann: již téměř pět let organizuje jednou měsíčně sborové výlety nebo vycházky do blízkého i vzdáleného okolí sboru či Prahy. Na těchto výletech prožívají krásné sborové obecenství všechny generace, od malých dětiček až po ty hodně dospělé. Účastníci poznávají krásy přírody i historické bohatství naší země, ale především zakoušejí vzájemnou toleranci a ohleduplnost i radost z bratrských a sesterských vztahů, které se i zde prohlubují a upevňují.

Nefunkčnost dolního sborového sálu nám znemožnila konání „rodinných nedělí“, které jsou další příležitostí pro pěstování pěkných mezigeneračních vztahů ve sboru. Teprve dokončení opakované a rozšířené rekonstrukce suterénu umožnilo po dlouhé době navázání na tuto tradici. První „rodinná neděle“ se konala v neděli odpoledne dne 26. září 1999 s vyprávěním bratra faráře Jaromíra Duse o práci farářů v armádě a zvláště mezi českými vojáky v Bosně, se společným obědem a s přednáškou bratra Štěpána Rückla a sestry Natashi Samirové o jejich zážitcích a zkušenostech ze Súdánu. Zajímavá přednáška byla zpestřena výstavkou velkých barevných fotografií.

(Ze sborového výletu na keltské hradiště u Zbraslavi v dubnu 1996)

Libeňský sbor se vůbec jako první sbor v církvi – a jako jedno z prvních křesťanských společenství v republice – prezentoval na internetu zásluhou bratra faráře Stehlíka. Tato prezentace umožňuje rozvoj mezinárodních kontaktů, působí misijně na širší okolí a usnadňuje komunikaci mezi mladými členy sboru.

Sbor navázal úzké vztahy se švýcarským sborem v Thunu a došlo ke vzájemným návštěvám. Podobně úzké vztahy se již také rozvíjejí s americkým sborem Maxwell Street Presbyterian Church, sídlícím ve městě Lexington ve státě Kentucky (USA).

Libeňský sbor se pokouší otevírat i naší sekulární společnosti. Nejvýznamnějším experimentem tohoto druhu je pokus o záchranu dětského hřiště v blízkosti sborového domu. Pod hlavičkou našeho sboru se utvořila pracovní skupina usilující o záchranu a provozování dětského hřiště, tvořená převážně nečleny našeho sboru. Pustila se energicky do díla; narazila sice na administrativní průtahy stávajícího majitele – Českých drah, které se však podařilo překonat. Současně se setkala se značným porozuměním lidí z okolí i zástupců obce.

Dobré vztahy a porozumění panují i se sousední mateřskou školou, která již pravidelně pořádá své společenské akce a besídky v prostorách našeho kostela. Učitelé a někteří rodiče se zase zúčastnili našich hudebních nešpor a vánoční besídky.

Stejně sympaticky je přijímáno a nadějně se jeví vyučování náboženství na dvou školách v okolí sboru. Vyučování navštěvuje sice jenom několik málo dětí, jsou to však převážně děti z prostředí mimo církev. Vedení škol toto vyučování vítá a podporuje. Některé z těchto dětí pak s námi jezdí i na letní sborový tábor. Dvě z našich konfirmandek 1999 se s naším sborem setkaly poprvé právě při tomto vyučování náboženství.

Také v tomto posledním období, za působení bratra faráře Stehlíka, se libeňský sbor musel zabývat stavebními pracemi.

Havarijní stav podlahy v naší kapli vyžadoval bezodkladné řešení, aby se předešlo vážným úrazům. Magistrát vyhověl naší žádosti o dotaci a poskytl nám v 1. čtvrtletí roku 1996 částku 100.000,- Kč. Staršovstvo rozhodlo zahájit urychleně práce na tomto náročném díle. Z několika projektových variant byla vybrána ta nejdůkladnější: projekt zahrnující i podříznutí zdí kostela a důkladnou izolaci zdí i podlahy. Pro podlahovou krytinu byly zvoleny dlaždice, aby životnost podlahy byla co nejdelší. Náročné bylo stěhování varhan a dosavadní podlaha musela být odstraněna až na původní zem. Znamenalo to plně naložit a odvézt více než deset nákladních aut suti. Současně s rekonstrukcí podlahy byla odškrabána stará malba a modlitebna nově vymalována.

Celkové náklady činily cca 598.000,- Kč. Členové sboru přispěli na toto dílo ve finančních darech nebo bezúročných půjčkách téměř 255.000,- Kč. Zbytek byl hrazen externími dary, překlenovací půjčkou a aktivy sboru. Během provádění rekonstrukce se konaly bohoslužby „na dvě směny“ v suterénním sborovém sále. Od počátku letních prázdnin roku 1996 byla již nově upravená modlitebna opět v normálním provozu.