Nový farář

Farář ThDr. Ondřej Stehlík

(* 1966 Liberec)

1994 – 2002 farář Praha-Libeň (s přerušením po dobu stáže)

Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. (2Pe 1,10)

Od roku 1993 již nemáme Českou a Slovenskou Federativní republiku, ale Českou republiku, která se stala samostatným státem. V březnu 1999 v americkém Independence předali ministři zahraničí Česka, Maďarska a Polska své americké kolegyni Madeleine Albrightové příslušné ratifikační listiny, a naše země se tak stala členem NATO.

V Černé ulici v Praze 1 je 3. 12. 1995 slavnostně otevřena v nově adaptované budově paláce Marathon Evangelická teologická fakulta. V církvi se diskutuje o současných vztazích mezi státem a církvemi; historicky vzato byly sbory a církve prvními společenskými organizacemi v zemi a staly se vzorem pro pozdější spolkový a vzdělávací život. Oproti občanským spolkům je rozdíl v tom, že orientují lidi vertikálním směrem – k Bohu. Z toho plyne co je církvi vlastní: konání bohoslužeb, liturgie, modlitby, svátosti, poslušnost Pána Boha. To by mělo ovlivňovat naši práci v občanských spolcích a tím svědčit v běžném životě. Křesťané by měli být kvasem, který prostoupí společnost, to je forma misie od člověka k člověku. Synodní rada vydala i výzvu ve vztahu k životnímu prostředí, abychom věnovali pozornost dobrému stvořitelskému dílu a přistoupili k uspořádávání seminářů a sborových besed na téma Božího stvořitelského díla.

V září 1993 seniorátní výbor schvaluje a doporučuje Ondřeje Stehlíka k nástupu do našeho Sboru na podzim 1994, administrátorem Sboru je jmenován Jiří P. Štorek z Kobylis. V září 1993 konstatujeme vloupání do farní kanceláře. V prosinci 1993 je v souvislosti s otevřením opravených místností uspořádána rozlučka, pozváni jsou manželé Smetanovi, Stehlíkovi, Otřísalovi, Roskovcovi, Dřípalovi, bratři Štorek, Král, Šula, Eliáš, kurátor z Kobylis Ratiborský a profesoři fakulty bydlící v domě, přičemž při setkání zazní vzpomínky a výhled do budoucna na téma Libeňský sbor.

Na lednovém (1994) staršovstvu navrhuje administrátor Sboru br. farář Štorek požádat seniorát o schválení snížení počtu staršovstva na 12 členů, protože vysoký počet není funkční. Doporučil i průběžně informovat Sbor o činnosti staršovstva v ohláškách. V únoru požádal br. Kunert ze zdravotních důvodů o uvolnění ze služby pomocného kazatele. V dubnu seniorát snížení presbyterů na 12 členů a 6 náhradníků schválil a upozornil, že podle církev. zřízení mají presbyteři fungovat v počtu, v kterém byli zvoleni. Br. Páleník rezignuje na funkci presbytera a žádá o zproštění služby ordinovaného kazatele a výpomocného kazatele, br. Šula dále pečuje o sborovou zahradu. SR doporučuje zpracování účetnictví na počítači.

Dne 12. června 1994 zvolilo sborové shromáždění na návrh staršovstva za nového libeňského faráře bratra Ondřeje Stehlíka, působícího do té doby ve sboru v Humpolci. V libeňském sboru začal pracovat od 1. 7. 1994 a v neděli dne 9. října téhož roku byl při slavnostním instalačním shromáždění uveden seniorem pražského seniorátu bratrem Blahoslavem Hájkem do služby faráře sboru. Bratr farář Stehlík se po svém příchodu do libeňského sboru rychle orientoval ve vzniklé situaci a svou energii napřel v několika směrech. Především se snažil o uklidnění ve sboru a ve staršovstvu. Situace vzniklá z „charismatické“ krize se totiž ještě zkomplikovala problémy s prací kostelníka, obývajícího sborový služební byt, které vyústily v rozvázání pracovní smlouvy a v následné soudní řízení; průvodní okolnosti neúměrně braly faráři i staršovstvu čas na řešení naléhavých úkolů ve sboru. Také veřejný rozpad manželství jednoho z velmi aktivních presbyterů a nesplacený, poměrně velký dluh za závadně provedenou, nefunkční rekonstrukci dolního sborového sálu byly na začátku činnosti nového faráře.

Velké úsilí vynaložil bratr farář Stehlík, aby získal a stmelil rozptýlené mladé lidi, kteří sboru zbyli. Intenzivně se věnoval konfirmandům a tak se, díky Pánu, podařilo vytvořit skupinu mládeže, jejíž účast na schůzkách se pohybovala od 7 do 14 členů. Pak vznikla ještě skupina starší mládeže, jejíhož vedení se již koncem září 1995 ujali manželé Kateřina a Jakub Čapkovi. Obě skupiny mládeže se v r. 1997 spojily a mezitím dorůstali noví chlapci a dívky, které bratr farář připravoval ke konfirmaci. Bratr farář Stehlík se snažil mladé lidi co nejvíce zaměstnávat a nasměrovat jejich aktivitu ke křesťansky zdravým činnostem. Jezdil s nimi na lesní brigády na Českomoravskou vysočinu, uskutečnil s nimi i rekreační pobyt v přírodě, několikrát byl s mládeží na soustředění v Jizerských horách.

V létě roku 1997 v důsledku povodní na Moravě se libeňská mládež odebrala do Otrokovic pomáhat při odstraňování škod napáchaných záplavami.V souvislosti se snahou zapojit mládež a děti co nejvíce do sborového života vznikla tradice štědrovečerních odpoledních bohoslužeb s vánoční hrou, nastudovanou mládeží a dětmi z Nedělní školy. Děti jsou spolu s rodiči přítomny první části bohoslužeb, kde je před odchodem do skupinek bratr farář zainteresuje na daném biblickém tématu. Dětí se pak ujmou jejich učitelky a učitelé a odvedou je z kaple do jiných sborových prostor, kde se jim věnují. V posledních pěti letech učily v Nedělní škole sestry Ester Andriantsarazová, Štěpánka Kovářová, Eva Mikšíková, Martina Stehlíková a Irena Wagnerová a dále bratři Pavel Duchan, Jan a Štěpán Rücklovi a Pavel Tůma. Nefunkčnost dolního sborového sálu znemožnila konání „rodinných nedělí“, teprve dokončení opakované a rozšířené rekonstrukce suterénu umožnilo po dlouhé době navázání na tuto tradici.

První „rodinná neděle“ se konala v neděli odpoledne dne 26. září 1999 s vyprávěním bratra faráře Jaromíra Duse o práci farářů v armádě, a zvláště mezi českými vojáky v Bosně, se společným obědem a s přednáškou bratra Štěpána Rückla a sestry Natashi Samirové o jejich zážitcích a zkušenostech ze Súdánu. Zajímavá přednáška byla zpestřena výstavkou velkých barevných fotografií.

Sbor navázal úzké vztahy se švýcarským sborem v Thunu a došlo ke vzájemným návštěvám. Podobně úzké vztahy se také rozvíjely s americkým sborem Maxwell Street Presbyterian Church, sídlícím ve městě Lexington ve státě Kentucky (USA). Podařilo se uskutečnit několik krásných koncertů, z nichž na některé sbor pozval i širší veřejnost. Byly to zvláště koncert dětského pěveckého sboru z Francie „Les Petits Chanteurs de Saint Louis“ (25. 6. 1996), v rámci nedělních bohoslužeb 30. 6. 1996 zpíval Oltářní sbor Prvního presbyteriánského kostela v Houstonu (Texas, USA), v dalším roce se konal koncert Církevního pěveckého sboru z West Coast Presbytery (Kalifornie, USA), v roce 1998 koncert Pěveckého sboru z Thunu (Švýcarsko) a téhož roku Trubači z Garmisch-Partenkirchenu (SRN). Na podzim roku 1994 se u nás konalo zasedání konventu ČCE.Třeba zaznamenat ještě jednu pro sbor velmi užitečnou činnost, tj. sborové výlety nebo vycházky do blízkého i vzdáleného okolí sboru či Prahy, které jednou měsíčně organizoval člen staršovstva br. Zdeněk Lauschmann. Pojítkem mezi všemi generacemi sboru byl sborový časopis „LiLiE“ (Libeňské Listy Evangelické), které redigoval a převážně i sám naplňoval br. farář Stehlík již od podzimu roku 1994. Korektury textů dělala ses. Drahomíra Frantíková. Libeňský sbor se vůbec jako první sbor v církvi – a jako jedno z prvních křesťanských společenství v republice – prezentoval zásluhou br. faráře na internetu.

Spolu s YMCA byly vydány vánoční pohlednice a prodány pražským sborům. Vikářka Kateřina Roskovcová po mateřské dovolené odchází do nymburského sboru. Do sborové činnosti se plně zapojila i manželka bratra faráře Martina.

V roce 1995 byla podepsána smlouva s firmou Fischer s.r.o. ze Zlína na pronájem kanceláře a pro Sbor byl zakoupen počítač, sestry Rücklová a Mikšíková začaly na něm zpracovávat účetnictví. Zdeněk Lauschmann nabídl od podzimu zařizování výletů. 29. října jsou naše bohoslužby vysílány rozhlasem.

Br. farář připravil brožurku Konfirmační příprava 1994-96, jeho kázání mají ohlas, a někdy vyvolávají diskuse. Velké úsilí vynaložil bratr farář Stehlík, aby získal a stmelil mladé lidi. Intenzivně se věnoval konfirmandům, z nichž se vytvořila skupina mládeže. Druhou skupinu starší mládeže vedli manželé Kateřina a Jakub Čapkovi. Obě skupiny mládeže se v r. 1997 spojily. Bratr farář s mládeží jezdil na lesní brigády, na rekreační pobyty v přírodě. V létě roku 1997, v důsledku povodní na Moravě, se libeňská mládež odebrala do Otrokovic pomáhat při odstraňování škod napáchaných záplavami.

V roce 1996 začaly práce na zlepšení situace v suterénních prostorách. Původní rekonstrukce suterénního sborového sálu, provedená v letech 1992 až 1993, v důsledku špatného projekčního řešení způsobila provlhnutí zdí i podlahy jak ve vlastním sále, tak v přilehlých prostorech. Čalouněný nábytek začínal plesnivět, a tak bylo nutné sál zcela vyklidit, všechen nábytek byl v říjnu 1996 uskladněn na půdě evangelické fary ve Velimi. Také havarijní stav podlahy v kapli vyžadoval bezodkladné řešení. Z několika projektových variant byla vybrána ta nejdůkladnější: projekt zahrnující i podříznutí zdí kostela a důkladnou izolaci zdí i podlahy. Pro podlahovou krytinu byly zvoleny dlaždice, aby životnost podlahy byla co nejdelší. Náročné bylo stěhování varhan a dosavadní podlaha musela být odstraněna až na původní zem. Znamenalo to plně naložit a odvézt více než deset nákladních aut suti. Současně s rekonstrukcí podlahy byla odškrabána stará malba a modlitebna nově vymalována. Členové Sboru přispěli na toto dílo ve finančních darech nebo bezúročných půjčkách, zbytek byl hrazen externími dary, překlenovací půjčkou a aktivy Sboru. Během provádění rekonstrukce se konaly bohoslužby „na dvě směny“ v suterénním sborovém sále.

Od počátku letních prázdnin roku 1996 byla již nově upravená modlitebna opět v normálním provozu. Uvolněný přízemní byt, který byl v téže době rekonstruován na sborovou klubovnu, sloužil tomuto účelu jen krátkou dobu; Sbor potřeboval získat finanční prostředky na novou rekonstrukci suterénního sálu. Proto se bratr farář Stehlík vzdal farářské pracovny a zařídil si ji ve svém bytě. Do původní pracovny byla přestěhována farní kancelář a z původní farní kanceláře se stala sborová klubovna, zatímco klubovna vybudovaná z přízemního bytu byla od dubna 1995 pronajímána. Švýcarský sbor v Thunu nám poslal dar několika tisíc švýcarských franků na úpravu suterénu naší budovy. V létě roku 1998 jsme obdrželi od Presbyterního sboru v Bryn Mawr (USA) velký peněžní dar. Tuto částku členové Sboru zdvojnásobili, a tak bylo možno začít s celkovou rekonstrukcí sborového sálu a přilehlých prostor. Rekonstrukční práce započaly v únoru 1999. Ve sborovém sále byly provedeny sanace a opravy omítek stěn včetně řešení systému odvětrávání. Byl proveden základ podlahy s náležitou izolací a na dřevěné polštáře byla položena prkenná podlaha. Sál byl nově vymalován a do stropu vsazena čtvercová zářivková svítidla. Prostory předsálí byly rozšířeny. Místo původní šatny byl zrušením sklepů použit dvojnásobný prostor na kuchyň. Prostor původní kuchyně byl využit pro šatnu a část přilehlé místnosti u schodiště byla oddělena pro hygienické zařízení. Podlaha kuchyně, chodby, šatny a WC byla pokryta dlaždicemi. Stěny kuchyně a WC jsou zčásti chráněny kachlíky. Snadnější dostupnost suterénního sálu byla realizována dřevěným schodištěm s ocelovou konstrukcí, vedoucím do sálu z klubovny. Kuchyň byla vybavena dvěma elektrickými sporáky, chladničkou, sušákem na utěrky, kuchyňským pultem s nerez dřezem, elektrickým ohřívačem vody a dostatečným počtem skřínek na nádobí. Kuchyňský pult se skřínkami darovala Sboru sestra Eva Ivanovová.

V roce 1997 br. farář vydává sbírku svých kázání, organizuje spolu s ekologickým hnutím Zelený kruh výsadbu tří stromů za stromy pokácené v ulici U pošty. V dubnu je kurátorkou opět zvolena Věra Kovářová a je rozhodnuto, že schůzí staršovstva se budou zúčastňovat pouze presbyteři, náhradníci přijdou na rozšířené schůze 2x do roka a jednou ročně bude mimořádná schůze s rodinnými příslušníky členů staršovstva. Firma Fischer nezaplatila nájem za dva měsíce a tak je nájemní smlouva předčasné ukončena a kancelář pronajata advokátovi JUDr. Mifkovi. Zahrada je v té době v zanedbaném stavu; květinové záhony byly zničeny navážkou zeminy a omítek z podříznuté kaple. Tím skončila práce br. Šuly, v jehož silách již nebylo zahradu opět upravit. Úklidu zahrady se ujala Martina Stehlíková, ale s plánem zřídit jen trávníky a pískoviště, žádné záhony. Sbor uzavřel smlouvu na poskytnutí školní tělocvičny na hraní volejbalu, ale možnosti využíval malý počet mládeže. Br. f. Stehlík byl pověřen administrací Sboru na Vinohradech.

Dne 6. dubna 1997 skončilo šestileté funkční období staršovstva Libeňského sboru, které započalo svou činnost dne 7. 4. 1991. Na sborovém shromáždění bylo zvoleno nové – kurátorkou se opět stala Věra Kovářová. Kromě ní byli presbytery Ladislav Janeček (místokurátor), Andriantsarazo Fahaleovana (Fafa), Mírumil Calta, Ivan Helfert, Rostislav Kunert, Zdeněk Lauschmann, Eva Mikšíková, Dana Rücklová, Pavel Tůma, Pavel Urválek a Irena Wagnerová. Náhradníky byli zvoleni bratři Fedor Thurzo, Karla Trojanová, Anneliese Březinová, Jaroslav Šturc, Kateřina Čapková a Naděje Kubíčková.

V lednu 1998 br. Stehlík informuje, že dostal od Presbyteriánské církve v USA pozvání ke stáži a studiu. Administrací Sboru jsou tedy pověřeni faráři Plecháček z Horních Počernic a Štorek z Kobylis. V neděli 1. března jsou naše bohoslužby opět vysílány rozhlasem.

V červnu 1998 br. farář poukazuje, že lidé ze Sboru nepovažují sborovou zahradu za svou, v USA je silná identifikace členů se svým sborem, členové přispívají na sbor, ale také něco od něj vyžadují. My vybíráme peníze jen na to, abychom přežili, o nic nového se nesnažíme. A tak se objevují návrhy: ujmout se dětského hříště; podle vzoru presbyteriánů zavést sešit pro faráře, kam píší členové sboru co je potěšilo či zarmoutilo, co je tíží, za co by se měly konat přímluvné modlitby, zač poděkovat. Biblické hodiny, které v Libni vedl převážně br. farář Stehlík, probíhaly i v Hloubětíně v domácnosti manželů Kovářových. V čakovické kazatelské stanici pokračovaly biblické hodiny v ekumenickém duchu, o jejichž program se staral Pavel Tůma. Pravidelné pondělní besedy Kruhu starší generace vedli manželé Františka a Rostislav Kunertovi.

.V roce 1998 se podařilo po několikaletém náročném jednání sjednotit majetkové poměry v libeňském sborovém domě. Díky vstřícnosti ETF a zahraničním dárcům se Libeňský sbor opět stal jediným majitelem celého sborového domu. Ujednání s fakultou vstoupilo v platnost 31. 3. 1998. Od září 1998 se práce sborové sestry ujala Alena Thurzová a Sbor poděkoval dosavadní sborové sestře Jiřině Šulové za téměř třicet let příkladné práce pro Sbor. Obchůdku jednoho světa, což je neziskový prodej výrobků Diakonie a Třetího světa, se ujal Vinohradský a Jarovský sbor, a naše staršovstvo souhlasilo, aby se náš Sbor k nim připojil. Zdenka Smetanová se již dříve rozhodla, že bude v Obchůdku vypomáhat. Sbor se také zamýšlí nad možností vytvořit vlastní diakonickou službu. Libeňský sbor se pokusil i o záchranu dětského hřiště v Mezihoří, které je v blízkosti sborového domu. Pod hlavičkou našeho Sboru a vedením O. Stehlíka, který byl hnacím motorem této akce, se utvořila pracovní skupina usilující o záchranu a provozování dětského hřiště. Pustila se energicky do díla; narazila sice na administrativní průtahy stávajícího majitele – Českých drah, které se však podařilo překonat. Současně se setkala se značným porozuměním lidí z okolí i zástupců obce. Dobré vztahy a porozumění panují i s nedalekou mateřskou školou, která již pravidelně pořádá své společenské akce a besídky v prostorách našeho kostela. Učitelé a někteří rodiče se zase zúčastnili našich hudebních nešpor a vánoční besídky. Stejně sympaticky je přijímáno a nadějně se jeví vyučování náboženství na dvou školách v okolí Sboru.

Br. farář si v lednu 1999 postěžoval, že vyřizování stížností obyvatel domu a odstraňování nejrůznějších technických závad budovy ho časově zaneprázdňují a bude nutno uvažovat o ustavení správce domu – domovníka. Bylo také dohodnuto, že postoje k politickým názorům by se neměly diskutovat při bohoslužbách, ale po nich a jinde. Sborová sestra Thurzová nastupuje mateřskou dovolenou, ale účetnictví povede z domova. Staršovstvo souhlasí s vydáním druhé sbírky kázání Ondřeje Stehlíka. V létě roku 1999 odcestoval bratr farář Stehlík i se svou rodinou do USA, aby tam pracoval v ústředí sesterské Presbyterní církve a zároveň přednášel na jejím Teologickém semináři. Po dobu jeho roční nepřítomnosti souhlasil br. farář Dus s částečným úvazkem v našem Sboru. Administrací našeho Sboru je od 1. 8. 1999 do 31. 7. 2000 pověřen farář Jiří Petr Štorek.

(Naše mládež při odpočinku během sjíždění slovenské řeky Hron v roce 1999)