Znamení království: Jsi ten, kterého čekáme?

Poslední kázání z volného cyklu Znamení království.

Úvod: Perfektní farář?

Nedávný výzkum nashromáždil kvality, které lidé očekávají od jejich faráře a tato data byla dána do počítače. Výsledek ukázal, že perfektní farář má 28 let, je vysoký, štíhlé a atletické postavy a pohledný. Káže přesně 10 minut, běžně zavrhuje hřích a sociální zvrhlost, ale nikdy nikoho nenaštve. Pracuje bez únavy od 6.30 ráno do 11 večera, pracuje za minimální mzdu, nosí pěkné oblečení, kupuje dobré knihy, vozí se v nádherném autě a dává polovinu svého platu na chudé. Je to člověk neomezené trpělivosti, jemnosti a laskavosti, ale je silný a pevný vůdce. Odevzdává se kompletně druhým, ale nikdy není příliš blízko k nikomu, aby se nedostal do řečí. Má horoucí touhu pracovat s mladými, ale stráví celý svůj čas se seniory. Celý den navštěvuje farníky, utěšuje nemocné a truchlící. Také pracuje pro církevní školu, ale je vždy ve farní kanceláři kdykoli ho někdo potřebuje. Zároveň se naplno věnuje své ženě a dětem, které jsou příkladně vychované. Je to člověk hluboké spirituality se širokým rozhledem a vědomostmi, ale i praktik stojící nohama pevně na zemi. Dále je schopný správce, finanční genius, moudrý poradce, architekt a stavitel.

I. Jan: Přináší Ježíš změnu?

Celkem starý známý vtip, kterému se smějí všichni kromě farářů. Jedná se totiž o koncentrát očekávání, která lidé obvykle o farářích mají. Pak jsou zklamaní, když se jejich mnohdy protichůdná očekávání nenaplní. Očekávání versus realita bývá zkušenost vcelku obecná v různých zaměstnáních a oblastech. Ani Ježíšovi se nevyhnula.

Jan Křtitel, Ježíšův bratranec a učitel, prorok, kázal o někom, kdo přijde po něm a vyhlásí Boží soud. Představoval si, že tato postava přijde z nebe a naprosto změní svět – chudí budou bohatí, nemocní zdraví, uvěznění svobodní – všechno špatné zničí, hříšníky odsoudí a ty, co činí pokání, spasí. Vypadá to, že ten někdo by mohl být Ježíš, zvláště když se o něm říká, že uzdravuje, koná zázraky, káže. Ale zároveň se o něm říkají i divné věci. Úplně nesplňuje Janovo očekávání. Říká se o něm, že jí a pije na různých hostinách s pochybnou společností, že je králem večírků. Sice uzdravuje, koná zázraky, ale to dělá kde kdo. Káže sice, ale úplně něco jiného, než Jan. Ten kázal, že máme litovat svých hříchů, změnit svůj život, aby nám Bůh odpustil. Ježíš kázal opačně, že nám Bůh už odpustil, a proto my teď můžeme přiznat své hříchy a změnit svůj život, žít podle Božího zákona. Navíc se na světě nic nezměnilo – chudí jsou pořád chudí, nemocné Ježíš uzdravuje, ale ne všechny. Jan je ve vězení a Ježíš ho neosvobodil.

Jan to nechápe. Nerozumí. Jeho očekávání jsou nenaplněna. Tak posílá své učedníky, aby se Ježíše zeptali prorockou otázkou, jestli je to on, kdo má přijít, nebo jestli máme čekat jiného? Ježíš, jak je u něj zvykem, neodpovídá přímo: “Ano jsem to já”, ale odpovídá také prorocky: “Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.” Neboli, milý Jane, změna se děje. Bůh už přišel. Měním lidem životy. Především těm, kteří jsou zcela na okraji společnosti. Chudým říkám, že Bůh je s nimi (nejen s bohatými a mocnými). Tvoji učedníci ti to sami dosvědčí. “A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.” Zkrátka, ber to, jak to je. Přicházím od Boha, abych změnil svět, ale ne podle tvých představ, dle tvého očekávání, ale podle toho, jak to chce Bůh.

II. Zástupy: Čekají vůbec něco?

No a pak se Ježíš otočí na zástupy okolo něho. Ptá se: “A co vy? Jaké jste měli očekávání od Jana? Na co jste se přišli podívat na poušti, kde kázal? Na rákos, kterým kývá vítr?”  To je narážka na krále Heroda Antipu. On měl rákos ve znaku, který nechal razit na mince a občas chodil Jana Křtitele na poušť poslouchat. Takže jako by dneska Ježíš řekl: “Přišli jste si sem pro koblihu zdarma? Nebo jste se přišli podívat na někoho v drahých šatech? Na celebritu? To musíte jít na Oscary. Anebo na proroka? Jestli na proroka, tak skutečně Jan byl, víc než prorok. Připravoval Boží lid na příchod nového věku, na příchod Božího království. Ale Jan patří ještě pořád do věku starého Božího lidu. Proto i ten nejmenší, kdo patří do věku Božího království, kdo žije podle zákonů nového Božího věku, je větší, než celý Jan.

Jan skutečně připravil nový lid, když se od něho nechali pokřtít největší hříšníci. Přijali od Boha odpuštění – pochopili, že ho skutečně potřebují. Na rozdíl od farizejů a zákoníků, náboženského establishmentu. Na rozdíl od farářů a teologů, kteří jsou tak spravedliví, že odpuštění od Boha nepotřebují, kteří Boha vlastně vůbec nepotřebují. Vystačí si s církevním provozem a teologií. I na ně směřuje otázka, co jste vlastně čekali? Jan Křtitel byl asketa – nejedl chléb, nepil víno a oni o něm říkali, že je posedlý. O Synu člověka, o Ježíši, který jí a pije – nežije asketickým životem zase říkají, že je “milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!” Pohoršují se nad asketou i nad pijanem.

Ježíš je připodobňuje k dětem na tržišti, jak na sebe pokřikují: “Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste neplakali.” Což je zvláštní úsloví, kterým se označují znuděné děti. Hráli jsme vám a vy jste netancovali – už vás nebaví si hrát ani na svatbu.  Naříkali jsme, a vy jste neplakali – už vás nebaví ani hrát si na pohřeb. Připodobňuje je vlastně k dětem, které mají pokoj plný hraček, ale s žádnou si nehrají a z nové hračky nemají ani radost. Takže je otázkou, jestli vůbec od Boha něco čekali.

III. My: Lepší život a červené víno?

Pro nás tato otázka platí také. Očekáváme něco od Ježíše? Potřebujeme ho vlastně? Nebo si vystačíme s naším běžným církevním provozem? Hlavně že jsou v neděli bohoslužby a v týdnu pravidelná setkání. Hlavně že pořádáme sborové akce. Hlavně aby bylo při večeři Páně červené víno, jako by pitím bílého Bůh dával té milosti méně. Hlavně, že má farář při bohoslužbách talár a tabulky, protože…kdyby je neměl, bohoslužby by byly neplatné.

A když už něco očekáváme, co očekáváme? Očekáváme od Ježíše uzdravování, ochranu, péči, lepší práci, jednodušší život, lepší život, zásadní změnu, všechny naše vztahy budou klapat, protože jsme křesťané? Jen abychom náhodou nebyli jednou zklamaní. Ježíš sice uzdravoval, vyháněl zlé duchy, konal zázraky, ale všechny tyto divy užíval jako znamení Božího království. Znamení, kterými ukazoval, že nemožné věci jsou u Boha možné. Chtěl tím ukázat, že když Bůh může prolomit bariéry fyzikálních zákonů, proč by člověk nemohl prolomit společenské bariéry?

Závěr: Odpuštění!

Tato paralela je krásně vidět v příběhu, který jsme četli v biblickém čtení, o tom, jak Ježíš odpustil hříšníci a farizeus se nad tím pohoršoval. Vždyť to není možné jen tak odpouštět. Farizeus viděl, jak Ježíš uzdravuje chromé, vrací zrak slepým, sluch hluchým a neměl s tím vůbec problém, s takto nemožnými věcmi. Ale odpuštění hříšníci, čin, který byl i v jeho moci, mu přišel neuskutečnitelný. Ale Ježíš na tento svět přinesl právě odpuštění. Dává ho všem, kdo ho chtějí a sám k odpuštění vyzývá. Nám tedy zbývá otázka: “očekáváme od něj odpuštění?” Chceme ho vlastně? Odpuštění od něj očekávat smíme. Smíme ho přijímat a zároveň i sami dávat. Ve skutečnosti víc od Boha čekat ani nelze. Amen