Výzbroj proti zlému 1/2

A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.

Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.

Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přílbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.

(Efezským 6,10-17)

Úvod: Výzbroj proti Zlému

Mám na dnešní dobu vcelku banální koníček: Cyklistiku. I k tomuto obyčejnému sportu se mi vyplatí solidní výbava: Helma. Kvalitní dres s krátkým rukávem a mikina. Cyklistické kraťasy s vycpávkou, jak říká moje žena „s plínou“, a dlouhé kalhoty. Boty s tzv. „nášlapy“. A samozřejmě dobré kolo. Když se mi v pracovním týdnu otevře časové okno pro projížďku, jsem připraven vyrazit během 5 minut. Protože mám dobrou výbavu a protože je na svém místě, vždy připravena.

Náš dnešní biblický text využívá metaforu potřebné výzbroje, vhodné výbavy pro souboj se zlým pokušením. Pro náš duchovní život, především pro okamžiky zkoušek a pokušení, potřebujeme mít připravenu a vždy po ruce kvalitní výstroj. Cituji: „A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.“ (v. 10-11)

Metafora výzbroje či výbavy je napříč prostorem a časem stále snadno srozumitelná. Zde sice nejde o metaforu sportovní, nýbrž o metaforu vojenskou, přesto jde o totéž, co jsem se pokusil popsat u své výbavy pro cyklistiku. Jako římský legionář mohl být nejlepším vojákem své doby i díky své udržované a připravené výzbroji, křesťan může být dobrým duchovním bojovníkem, pokud se nechá vybavit spirituální Boží výzbrojí.

1. Situace ohrožení

Pozadím takové výzvy je samozřejmě situace nebezpečí. Na cestě své křesťanské víry jsme v ohrožení. M. Lutherovi je připisován citát: „Kdo nebyl vystaven útokům pokušení, není křesťan.“

„Jsou věci mezi nebem a zemí, já o nich nevím a možná měl bych vědět…,“ zpívá v jedné své písni Jaromír Nohavica… V našich srdcích, vztazích, příbězích a životních společenstvích se občas stanou reálnými tajemné, dobré síly z Boží strany. Prožijeme zvláštní oslovení, u kterého máme pocit, že je vzkazem zpoza opony Boží tajemnosti. V Kristově příběhu se nám dostane odpovědi či povzbuzení při hledání smyslu života a správné cesty. Tu a tam se potkáme s lidským či nebeským andělem, díky kterému na nás dýchne realita Božího království.

„Jsou věci mezi nebem a zemí, já o nich nevím a možná měl bych vědět…“ Obdobně se ovšem v našich srdcích, vztazích, příbězích a životních společenství setkáme i s působením zla či dokonce toho Zlého. Celá Bible nás na tato setkání připravuje. Vzpomeňme např. jen na modlitbu, kterou nás Ježíš naučil. Zní v ní prosba: „Neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od Z/zlého.“ Řecký originál je přitom stejně dvojsmyslný jako český překlad. „Zbav nás od zlého“ může znamenat „zbav nás od neosobního zla“, ale také zbav nás od „toho Zlého“, tedy od ďábla, jeho působení, spoluslužebníků a vlivu. A právě s touto myšlenkou pracuje náš dnešní text: „Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.“

2. Ďábel a jeho koordinace zlých vlivů

V Novém zákoně se ďábel/satan staví proti Ježíšovi, jeho příběhu a poselství. Jedním z klíčových motivů Ježíšova příběhu je jeho stálý zápas se silami zla, který končí slavným vítězstvím v podobě Ježíšova vzkříšení. To se stává odhalením toho, že ďábel v žádném případě není rovnocenným Božím protivníkem, i když by se tak rád prezentoval. Ovšem společným jmenovatelem úryvků zmiňujících ďábla napříč napříč celou Biblí je rozpoznání, že ačkoliv je ďábel naprosto nesrovnatelný s Pánem Bohem, je silnější než my lidé. Lidé mu odolají pouze tehdy, pokud se přimknou k Bohu.

Podle našeho dnešního textu je ten Zlý mj. ještě stále jakýmsi koordinátorem zlých vlivů, které ovlivňují, ohrožují a svádějí lidské bytosti. A proto dokáže v pokušení zaútočit na nás, lidské bytosti klopýtající na cestě za Bohem nejen na zcela osobní rovině, ale i tak nějak z prostoru nad námi. Dokáže si osedlat i skutečnosti, kterým Bible říká „mocnosti“ a „síly“. Ačkoliv už nesdílíme starověké představy o tom, že ovzduší kolem nás je plné démonů a strašidel, i my si uvědomujeme, že mezi námi a nebesy není prázdný prostor. Žijeme zapleteni do všelijakých nadlidských až nadnárodních struktur.

Do tohoto prostoru bychom dnes mohli vložit odkazy na skutečnosti „mezi nebem a zemí“, které se dnes popisují jako –archetypy, sociální struktury, tradice, zvyky, trendy, vlivy, atmosféry v politickém i společenském životě, ekonomické a sociální rozložení sil ve světě, davové psychózy… Pokud se je ďábel někdy osedlá, a to jistě občas svede, pokušení hříchu se stává mnohem výraznější, než když se zrodí „jen“ v mém srdci na nejosobnější rovině… Jinak řečeno: Hřích a zlo mají i nadosobní příčiny i důsledky.

Ačkoli představy o skutečnosti zla a Zlého jsou jistě podmíněny dobou, skutečnost hříchu a zla a ponoukače ze ním se ani dnes prostě nedají škrtnout, chceme-li brát Písmo i životní realitu vážně. Takové zlé pokušení nás může zasáhnout prostřednictvím lidí, spletitostí kritických chvil a okamžiků i neprůhledných událostí. Mějme se na pozoru a zároveň mějme připravenu Boží výzbroj.

3. K čemu nás zlo a Zlý svádí?

K čemu nás zlé pokušení nebo dokonce ten samotný Zlý svádí? Nejprve přehlédněme kontext samotné epištoly Efezským. Ta nás např. vybízí, abychom nelhali, nenechali se nadmíru ovládnout hněvem, nekradli, abychom se dělili s potřebnými, vyhnuli se tvrdosti, křiku, zlobě, utrhání… (4,27) Vybízí naopak k laskavosti, milosrdenství, odpuštění. Podobně nás varuje před klamnými vášněmi či smilstvem a chamtivostí (4,22 a 5,3). Tyto výčty víceméně sledují motivy z druhé desky Desatera. I na nás, české protestanstské křesťany postmoderního věku, útočí ďábelská pokušení nejčastěji prostřednictvím „první signální“. I my se musíme učit zvládat svůj vztak k majetku, svou sexualitu a svou vůli k moci. Skutečnosti, které se mohou stát skvělými Božími dary, těmi z nejlepších, pokud si je ovšem v našich životech a vztazích osedlá ten Zlý, stávají se prokletím…

Jistě bychom ovšem mohli přidat odkazy na první desku Desatera a nová, specificky moderní pokušení, ale k tomu se dostaneme jmenovitě až za chvíli…

4. Specifický boj

Boj, ke kterému nás zde Bible vybízí, není v žádném případě namířen proti lidským nepřátelům. Ježíš přece zapovídá běžnou reakci na zlo, agresi a odplácení (Mt 5,39). Jde o velmi specifický duchovní zápas.

Jednoznačně převažuje důraz na obranu. Útočnou zbraní je jedině meč Ducha, jímž je slovo Boží – slovo vyznání, svědectví evangelia, misijní zvěstování… Jde o obranu a současné budování našich životů i společenství církve jako prostoru, v němž ďábel, zlo, ztrácí svůj vliv.

I vybavení pro tento specifický druh boje je prazvláštní. Vyrobeno a dodáno od samotného Boha: „Made in heaven“. On jediný ví, co a jak na Ďábla a jeho svody platí. Boží zbroj je zde popisována analogicky k tehdejší výzbroji římských legionářů. Římský voják byl v té době v městech běžným obrázkem (asi jako dnes policista nebo voják). Opasek pravdy. Pancíř spravedlnosti. Obutí k … Helma spasení. Štít víry. Meč Ducha.

5. Aplikace

Nabízím čtverou aplikaci.

Nebuď příliš sebevědomý a lehkovážný. Je potřeba si uvědomit realitu ohrožení. Hrozí nám nebezpečí, které sami nezvládneme: Lstivé, zákeřné, mocné.

Dva doklady z křesťanské tradice: „Kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“ (1K 10,12) Úder obvykle přijde v nečekanou chvíli do nechráněného místa. Kolik nás farářů se rozvedlo proto, že se příliš sblížilo se sestrou, která na počátku potřebovala jen vyslechnout, svěřit se, najít podporu…

Nebo druhý příklad: C. S. Lewis ve své knize „Rady zkušeného ďábla“ demaskuje např. skutečně pekelnou strategii zla. Když už se některý člověk naučí pravé pokoře, mohl by se na ni nenápadně stát pyšným…

Alespoň jednou za den pros Boha o ochranu před zlém a Zlým (ranní či večerní Otčenáš nebo jiná modliba, volná či čtená…)

S Boží pomocí se uč zvládat a kultivovat svou sílu, sexualitu, touhu k majetku a moci… Tak budeš moci spíše odolat starým známým pokušením. Buď ovšem opatrný i vůči „novým“ svodům, třeba v oblasti ekologie nebo rozdělení společnosti. O skromném životním stylu se v Bibli a Desateru nic nepíše. Ale za ekologickým drancováním je snadné rozpoznat starého známého pokušitele. Obdobně je zcela moderním pokušením nechat se v dnešní mediální době rozeštvat na dvě skupiny lidí, ty dobré a ty zlé. Ani o tom se v Desateru nic nepíše, je to ale ďábelské.

Přijď do kostela i příští týden. Budeš si totiž moci vyslechnout kázání o jednotlivých částech Boží zbroje. A pokud nebudeš moci přijít osobně, kázání si po příští neděli vyhledej na webu libeňských evangelíků.

Závěr: Hrad přepevný

Za chvíli budeme společně zpívat Lutherovu píseň „Hrad přepevný“. Její ústřední ilustrace je ze 46. žalmu: „Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.“ (Ž 46,8) Celek této nejslavnější Lutherovy písně ovšem jinak zpracovává především motivy našeho dnešního biblického čtení o boji s ďáblem a jeho pokušeními.

Samotný Luther jednou tuto píseň okomentoval: „Kdo jsou pokřtěni v Ježíše Krista a chtějí se ho držeti, musejí být bojovníky a stále opatřeni zbraněmi a výzbrojí.“ Pojďte to tedy vyzpívat jako Boží svěřenci. Jako ti, kdo se tváří v tvář pokušením přimykají k Bohu a berou na sebe jeho výzbroj: „Ďábel, svět musejí jistě ustoupit slovu jeho, neb s námi jest v každém místě Pán s dary Ducha svého.“