Výzbroj proti zlému 2/2

A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.

Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.

Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přílbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.

(Efezským 6,10-17)

Úvod: Výzbroj proti Zlému

Metafora potřebné kvalitní výstroje či výbavy je napříč prostorem a časem stále snadno srozumitelná.

Nedávno jsem pomáhal kamarádovi bourat starou střechu na rodinném domku, který si přestavuje. Neměl jsem na to žádné pořádné pracovní boty, ani pořádné montérky. Hlavní je přece nadšení a ochota, vystačím si s pracovními rukavicemi! Když pode mnou prasklo staré zteřelé prkno (propadla se mi naštěstí jen noha!), odnesl jsem to nepříjemnými odřeninami po celé noze. Zřejmě bych se jim vyhnul, kdybych měl solidní boty s pevnou podrážkou a pracovní kalhoty…

A to jsme ještě u té skoro nejjednodušší práce. Nedávno jsem křtil v našem sboru policistu z výjezdové pohotovostní jednotky. Když ho občas kolem Vítkova občas potkám „ve službě“, je velmi solidně vybaven, nejen obuškem a pistolí, ale na své uniformě má spoustu kapes a v každé z nich nějakou další pomůcku či „udělátko“…

Bible nás dnes učí, že, potřebujeme solidní výbavu, abychom odolali zlým pokušením a našeptávání toho Zlého (s velkým zet), totiž Ďábla. Ačkoli byl podle skálopevného přesvědčení Bible a křesťanů všech časů v  rozhodujícím souboji o těla i duše nás lidí Kristem na hlavu poražen, dokáže ještě ve svých předsmrtných křečích škodit. I prostřednictvím všelijakých zlých vlivů, které ohrožují a svádějí lidské bytosti.

Někdy zasadí semínko pokušení přímo do mého nitra. Jindy mne svádí útokem zvenčí. Jak popisuje náš teolog Milan Balabán: „Zlé pokušení nás může zasáhnout prostřednictvím lidí, spletitostí kritických chvil a okamžiků i neprůhledných událostí.“

Dnešní klíčová biblická metafora je nám tedy dobře srozumitelná: Jako římský legionář mohl být nejlepším vojákem své doby i díky své udržované a připravené výzbroji, křesťan může být dobrým duchovním bojovníkem, pokud se nechá vybavit spirituální Boží výzbrojí. Cituji: „A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.“ (v. 10-11)

Opasek pravdy

Sledujte nyní, prosím, společně se mnou jednotlivé části výzbroje, jak jsou v našem textu popsány.

Nejprve je jmenován opasek pravdy. Tehdejší legionáři nosili obvykle kožený opasek, který držel tuniku, delší volný spodní plášť, který by vojákovi jinak motal mezi nohy. Oblékali si ho tedy ze všech kusů výzbroje nejprve. Dodával pocit pohotovosti,a stability, býval na něm zavěšený meč.

K čemu potřebuje opásáni pravdou? To je jasné. Aby nás ďábel rozkolísal, musí lhát. Zpochybnit Boha a jeho dobré úmysly s námi. Lže, až se práší. Kdyby k nám přišel s čirou pravdou, asi by příliš šancí neměl: „Nabízím ti několik letmých chvil požitku a slasti. Zaplatíš za to, dříve či později, rozbitím toho nejvzácnějšího, co máš, totiž vztahů s Bohem i blízkými. Tvůj život ztratí správný směr a cíl a na konci všeho se pak společně se mnou propadneš do nicoty.“

Jeho lživý vzorec se tedy stále opakuje: Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?! (Adamovi a Evě, přitom opak byl pravdou) Jsi-li Syn Boží… Kdo ví, jestli!? Dokaž si to! (Ježíšovi na pouští; přičemž Ježíšovo Boží synovství bylo před pár hodinami dosvědčeno hlasem při jeho jordánském křtu).

Opasek pravdy si oblékneme tak, že se budeme průběžně utvrzovat v základech křesťanské víry v Boha. Poslouchat kvalitní kázání v kostele i na internetu, dnes třebas i ta youtubová. Číst pravidelně Bibli a jiné křesťanské knihy… Opasek pravdy si ovšem rovněž oblékneme tím, že budeme vůči sobě, druhým i Bohu zcela upřímní a pravdiví… 

Pancíř spravedlnosti

Druhou částí výzbroje je pancíř. Pancíř římského vojáka byl velkou části jeho výzbroje. Chránil celý jeho trup, hruď i záda.

My máme obléknout „pancíř spravedlnosti“. Tady je potřeba přiblížit kontext toho, co v novozákonních dopisech znamená „spravedlnost“ nejčastěji. Jistě nejde o nějakou naši vnitřní mravní neposkvrněnost a sílu odolat jakémukoli pokušení: Jsem tak zbožným křesťanem, že odrazím každý ďábelský útok. Jde téměř vždy o Bohem darované ospravedlnění, očištění, odpuštění, amnestii. Navzdory tomu, že jsem chybující a křehký člověk, Bůh mě přijímá za svého syna, za svou dceru.

Žádná duchovní zbraň neznamená v boji s pokušením více než toto důvěřivé pokorné zakotvení našich životů u Boha. Smíření s Bohem, přijetí darů otcovské lásky, odpuštění, přijetí křtu… „Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!“ (Ř 8,31-33)

Právě jen v kontextu takto chápaného pancíře spravedlnosti nám dá smysl Lutherova obrana proti zlu. Když cítil, že je pokušením či ďáblem zvlášť ohrožen, volal: Jsem pokřten! Právě ve křtu nade mnou Bůh vyhlásil, že jsem jeho. A protože jsem Božím svěřencem, ty si na mne, ďáble, nepřijdeš!

Obutí k pohotové službě evangeliu pokoje

Sandály římského legionáře byly kožené, zespodu, s otvory pro prsty…

My máme mít na nohou metaforické obutí k pohotové službě evangeliu pokoje. Máme být připraveni vyrazit sloužit evangeliu pokoje.

„Pokoj“ má klíčový význam už pro starozákonní myšlení. Hebrejský pojem „šalom“ znamena neporušenost, celost, naplněnost. Nebo vzpomeňme, že právě pozdravem pokoje Ježíš vítal své učedníky, když se s nimi setkával po svém vzkříšení. Dnes bych se nebál použít spíše moderních pojmů jako harmonie nebo pocit tichého, hlubokého štěstí tam „někde úplně uvnitř“. Vím a cítím, že jsem tady na světě správně, protože mě sem postavil Bůh. Vím, jaké je mé životní poslání a jak se správně vztahovat k lidem kolem sebe…

A nejenže je nám dáno tento pokoj prožívat. Máme být především jeho služebníky. Máme ho šířit kolem sebe, vnášet do našich životních vztahů, postojů, rozhodnutí. Jsme-li ochotni být „misionáři“ Ježíšova evangelia a Božího pokoje, stáváme se v boji dobra a zla důležitými, vlivnými a silnými lidmi. Díky Boží moci a pomoci.

Štít víry

Tehdejší vojáci mívali různé druhy štítů. Nejznámější byl zřejmě ten velký, chránící celé tělo (2,1×0,75 m), s jehož pomocí mohli legionáři kolem sebe vytvořit tu tzv. „želvu“, formaci štítů, která chránila celou jednotku… Taková formace bývala skutečně spolehlivou obranou proti zapalující střelám se smůlou…

Funkce metaforického štítu víry je popsána jasně a jednoduše. S jeho pomocí budeme moci „odrazit ohnivé střely toho Zlého.“

Dobře víme, že význam biblického pojmu víry dnes vyjadřuje lépe slovo důvěra. Štít důvěry odrazí metaforické ohnivé střely Ďábla: falešné pocity viny (protože jsou nejen pravé pocity viny, které v nás probouzí Duch svatý, ale rovněž falešné), nutkání k pochybnosti, vzpouře, strachu…

Přilba spasení

Tehdejší vojenská přilba bývala obvykle z tvrdého kovu (bronz, železo). Uvnitř byla vyplněná plstí nebo podobnou měkkou látkou, aby se pohodlně nosila. Zachycovala a tlumila rány nepřátelského meče. K proražení byla potřeba sekera nebo kladivo. Někdy měla pohyblivý průzor. Některé přilby, obvykle velitelů jednotek, měly nádherná péra nebo chocholy.

Přilbou spasení pro duchovní boj je jistota Božího vítězství. Jistota, že ačkoli my sami můžeme v malých i velkých zápasech se zlem podlehnout, jsme na té správné vítězné straně. Zlo má na nás lidi ohromný a uhrančivý vliv. Kristus ovšem onu rozhodující bitvu o naše životy již vybojoval a dříve nebo později i nad územím našich životů zavládne jeho vítězná korouhev.

A nejen to. Dar Boží spásy je nejen věcí budoucnosti. Vědomí Boží spásy/záchrany nás rovněž osvobozuje od vin a selhání minulosti. Jsou přikryty Božím odpuštěním, o které jsme požádali. Pro přítomnost nám dává smělou jistotu Božího doprovázení.

Meč Ducha, jímž je Slovo Boží

Někteří tehdejší vojáci měli kopí. Legionáři jsou s ním dnes zobrazováni nejčastěji. Zde má ovšem pisatel na mysli krátký meč pro střet zblízka. Jediný útočný prvek v celé vyjmenované výzbroji.

Mečem Ducha je Boží Slovo. Typicky např. úseky Písma, které na nás měly a mají zvlášť velký význam. Např. pro mne se takovým mocným Božím slovem stalo Ježíšovo Dvojí přikázání lásky… Ovšem pozor, ne vždy je to snadné a jednoduché. V prvním čtení jsme si připomněli Ježíšův pouštní souboj s pokušením. Ten byl vlastně takovým „šermováním veršíky“ I ďábel umí citovat Bibli. Musíme tedy znát nejen konkrétní úseky Písma, ale také kontext, ve kterém je vhodné je užít. Ježíš ďábla v tomto souboji citátů samozřejmě přemohl, protože mu na Božím slovu, na rozdíl od toho Zlého, skutečně záleželo…

Specifický boj

Vojenské militaristické metafory mohou být riskantní a nebezpečné. Mnoho zla v dnešní době je způsobeno tím, že pořád někdo burcuje do „poslední bitvy“, kterou je potřeba svést s tou druhou stranou: s liberály či konzervativci, homofoby či fanatickými LGBT aktivisty, nacionalisty či multikulturalisty… Proto chci ještě jednou zdůraznit, že podle našeho textu jde o velmi specifický spirituální boj.

Tento boj není namířen proti lidem kolem nás. Ježíš přece podle jiných míst Bible zakazuje svým následovníkům běžnou reakci na útoky druhých, totiž odplácení (Mt 5,39). Jde o boj proti zlým návodům, inspiracím, svodům. Ty sice mohou přicházet i prostřednictvím druhých lidí, my ovšem nemáme bojovat proti těm lidem, ale právě jen proti tomu zlému, co k nám třebas i jejich prostřednictvím přichází.

Jednoznačně převažuje důraz na obranu. KP: „Ustát“ útoky zlého. Ďábel nás chce nás srazit, abychom před ním padli na kolena. Závidí Pánu Bohu, že se před ním pokořujeme dobrovolně. Nebo ještě více. Chce nás srazit do prachu, aby nás mohl spirituálně „zkopat“ – dostat z nás všechnu důvěru vůči Bohu a Kristu. Nám jde tedy především o obranu a budování prostoru v našich životech a společenstvích , v němž ďábel a zlo, ztrácí svůj vliv. Útočnou zbraní je jedině meč Ducha, jímž je slovo Boží – slovo vyznání, svědectví evangelia, misijní zvěstování…

Závěr: Dvě stejně závažné chyby

Křesťanský autor C. S. Lewis napsal: „Ve vztahu k ďáblům (tak hovořil o ďáblu a silách, které si umí osedlat) se lidé mohou dopustit dvou stejně závažných chyb. První z nich by bylo nevěřit v jejich existenci. Druhou chybou je v ně věřit a současně mít o ně přílišný a nezdravý zájem. Ďáblové sami mají z obou těchto chyb stejně velkou radost a vítají mezi sebou stejně nadšeně materialistu i čarodějníka.“

Abych se nestal nástrojem druhého zmíněného pokušení, musím si dát pozor, abych o Ďáblu nemluvil příliš. Měl bych tedy už své kázání o výzbroji proti Zlému ukončit. Abychom se v písních, modlitbách a při přijímání večeře Páně mohli znovu soustředit na Krista, jeho lásku a jeho vítězný zápas se vším zlým v našem světě.