Jak zraje víra? Díky Bibli

Kázání z volného cyklu "Jak zraje víra?"

I. Zrání víry jako celoživotní proces

Milí přátelé v Kristu,

V aktuální řadě kázání jsme se už dvakrát zabývali tím, jakým způsobem roste víra. A rozvažovali, jakým způsobem můžeme nechat růst a zrát i tu svoji. Přemýšlel jsem, co to znamená pro mě a došel jsem k tomu, že se nezbytně musí jednat o celoživotní proces. Od plínek až do posledního vydechnutí. Nikdy nebudeme v cíli jako: „Jo, už to mám, teď už se snažit, zápasit dál, nemusím.“ Sice je možné se v určitý moment zakonzervovat, ale určitě všichni dobře víte, že čerstvé ovoce, zralé a šťavnaté, vlastnoručně utržené, chutná lépe, než to z konzervy.

II. Bible jako potrava

Takže dnes to bude tak trochu o čerstvé, nekonzervované potravě. Dobře tedy, dnes to bude o Bibli a o tom, proč číst Bibli. Možná si říkáte, že to je přece o Bibli pokaždé, co jdete do kostela, ale já bych se chtěl dnes soustředit na to, jak nám Bible pomáhá a může pomáhat na naší cestě životem k růstu a zrání víry.

Bible není pro věřícího křesťana jen soubor starých knih. Ne nadarmo jí říkáme Boží slovo. A ne nadarmo se na mnoha místech o Božím slově mluví jako o potravě. Líbí se mi, jak to vyjádřil žalmista v Žalmu 119: „Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa. Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.“ (Žalm 119,103–105)

Bible, Boží slovo jako potrava lahodné chuti, odvrací nás od klamu a vede k rozumnosti. Je jako polední menu Ducha svatého, kdy nám Bůh na každý den prostírá svůj stůl. Pro náš duchovní růst, pro naši posilu.

III. Bible jako vdechnuté Boží slovo

Nedávno jsem měl zajímavý a dlouhý hovor s prarodiči mé ženy. Staří lidé, velmi zbožní. Bible je u nich určitě nejčtenější knihou. Přesto mě občas považují za jakousi autoritu ve věcech víry. To mi přijde celkem vtipné, protože si troufám říci, že jejich víra je jako pěkně vykroužený džbán, vypálený a zvonící, zatímco já cítím, jak mě Pán Bůh hněte jako hrnčíř hlínu. Chtěli znát můj názor na to, co ta Bible vlastně je, takže jsme se točili na tématu inspirace, doslovnosti a jak ji chápeme.Řekl jsem, že si myslím, že Bible nespadla z nebe. Že Pán Bůh nediktoval písařům každé slovo a Bible je pro mě svědectvím víry. Lidí víry. Možná stejných, jako zrovna teď sedí se sklenicemi s burčákem u tohohle stolu přede mnou. Nevím, jestli jsem to trefil a jestli jim to něco říkalo. Ale moje žena mi řekla, že jí se to moc líbilo, že jí to takhle dávalo smysl. To mě trochu uklidnilo…

Při přemýšlení nad tím, co Vám dnes budu říkat, mě oslovil text, který jsme zde četli. Apoštol Pavel píše mladíčkovi Timoteovi: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha…“Tak to máme v našem překladu. Dalo by se to ale možná pregnantněji přeložit: veškeré Písmo od Boha je vdechnuté. Přemýšlel jsem, co to znamená, jak si to představit. Vytanul mi na mysli obraz čmáraný dětskými prstíky na okno zamlžené horkým dechem tatínka či maminky. Zvenku se skrze zamlžené okno dá zahlédnout to, co je skryté uvnitř, právě jen skrze ty tahy prstem. Ty okno na pár místech zprůhledňují a na to, co je za oknem, se tak dá nahlédnout. Ale jen ten horký dech umožnil vzniknout právě takovým obrazům, které odkrývají to, co je skryté. A jen ty prstíky to umožňují odkrýt. A tak nám ten obraz na okně svědčí o lásce a vedení od Boha, našeho Otce, protože to on svým dechem vede své svědky a vedl tak i písaře, autory, redaktory Bible. A také nám ten obraz svědčí o pevné víře a důvěře ve vedení od Pána Boha, co měli ti, kteří Bibli zaznamenali.

„Veškeré Písmo od Boha je vdechnuté a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu“, pokračuje Pavel k Timoteovi. Pavel je v roli učitele, ochránce, svědka víry. Dokázal silně ovlivnit mladíka Timotea a jeho pohled na svět. Je jedním z biblických svědků, učitelů i pro nás. Určitě i Vy znáte někoho ve svém okolí, kdo si přečetl Bibli a změnilo mu to život. Já takhle potkal jednoho mladého muže, který už od puberty obdivoval nacisty, chytil se brzy extrémně pravicové scény, jel v těžkých drogách, spadl do dluhové pasti a exekucí. A pak v největších, s odpuštěním, sračkách (znovu) našel Pána Boha. Stalo se to skrze společenství věřících lidí, kteří ho nesoudili. A skrze Boží slovo obsažené v Bibli. Úplně se proměnil, teď je z něj svědomitý otec, přihlásil se na vysokou školu (dokonce na sociální práci), dluhy splácí a je plný optimismu. Dělá mi radost. A jeho příběh krásně koresponduje s tím, co říká Pavel Timoteovi. Boží slovo vede k učení se (tedy růstu a rozvoji) k usvědčování (sebe i druhých, skrze kritéria Boží lásky), nápravě, výchově ke spravedlnosti a připravenosti ke konání dobra. A ta výzva k akci, ke konání dobra, mi přijde obzvlášť důležitá.

IV. Praktické rady pro četbu Bible

Dosud jsem se pokoušel nabídnout důvody pro to, proč Bibli číst. A kde a kdy ji číst? Dá se vlastně číst kdekoliv a kdykoliv. Pokud jí věnujete patnáct minut denně, za rok jí máte přečtenou celou! Bible jako největší bestseller všech dob, nejdostupnější kniha v pěti miliardách výtisků za poslední dvě století. Také je suverénně nejpřekládanější knihou a je i namluvená do mnoha jazyků, pokud byste ji raději chtěli poslouchat. Dneska můžeme mít Bibli i v mobilu. Existuje velké množství aplikací, obsahujících nejrůznější překlady, studijní plány, denní čtení. Mimochodem, i hesla Jednoty bratrské, která máme vždycky i na bulletinech, mají svou aplikaci. To všechno je užitečné, ale mně se také líbí myšlenka mít svoji osobní Bibli jako průvodce pro celý život. Já tuhle dostal u konfirmace a pozoruji, jak se za ty roky ochmatává. No, doufám, že mi ještě vydrží. Provází mě, doprovází ten můj duchovní vývoj. A ty založené a podtržené části jsou takovým zpětným záznamem o tom mém vývoji na cestě víry. Ale přesto může pomoci, zvlášť co se soustředěnosti týče, se na chvíli někam stáhnout. Do ústraní a číst a přemýšlet si jen tak sám pro sebe. To koresponduje i s tím, kdy číst. S časem. Nejen tím denním, týdenním, ale vlastně i tím, co nám byl vyměřen. Může se nám totiž stát, a také se stává, že mnoha oddílům vůbec nerozumíme, vyhýbáme se jim, přeskakujeme je. Ale jak mi říkala moje maminka: „Člověk se i v tomhle vyvíjí, spousta textů mě začala oslovovat až třeba po padesátce.“ To je pro mě, ale snad i pro Vás, povzbuzení. Pokud Vám nějaká část Bible nic neříká, tak si to nijak vyčítat nemusíte. Třeba nám Pán Bůh vdechne porozumění někdy později.

V. Bible a modlitba

Pokud je Bible komunikačním kanálem Pána Boha směrem k nám, tak právě modlitbaje pak zase spíš způsob komunikace od nás směrem k němu. Obojí je pro růst našeho vztahu k Pánu Bohu, pro růst víry stejně důležité. Na to je dobré pamatovat, protože samotné čtení Bible k vlastnímu duchovnímu růstu a zrání víry pomáhat nemusí. Zvlášť když zvolíme špatnou perspektivu (třeba čteme Bibli jako historický dokument nebo Boží diktát). Jeden, ač věkem mladý, přesto respektovaný teolog mi tvrdil, že „to podobenství o nepoctivém správci, co Ježíš říká je přece špatně, redakce Bible to pomotala, nekoresponduje to s celkovou teologií, s milostí Pána Boha.“ Musel jsem uznat, že má asi pravdu, ale co já s tím. Můj pohled na Bibli a vztah k Pánu Bohu to nijak nemohlo ovlivnit. Ale přesto je třeba nezastírat, že je klidně možné, že při čtení Bible narazíme na mnohá místa, kterým nejde rozumět. Ale když vejdeme do svého pokojíku, zavřeme za sebou dveře a modlíme se ke svému Otci, můžeme mu předkládat i tyto naše pochyby. Ptejme se v modlitbách na to, čemu nerozumíme, klidně se s Pánem Bohem dohadujme, on má s námi trpělivost, zvládne to. Pokud někdo rozumí zapsaným svědectvím víry, ale i nám samotným, tak je to on. Ale nikdy nezapomínejme na tu hlavní perspektivu a smysl Bible. Bible tu je právě proto, aby svědčila o Pánu Bohu. O jeho lásce k nám. Aby pomáhala. Pomáhala růst naší důvěře k Pánu Bohu. Pomáhala nám stávat se víc lidmi, vybízela nás a inspirovala. Čtěme Bibli. Je základním kamenem pro vztah s Pánem Bohem. Přemýšlejme o Bibli, o Božím slovu tak, jako o pevných základech stavby, jako vypráví Ježíš v podobenství. A na pevných základech můžeme stavět. Stavba naší víry může růst do velikosti, kvality i krásy. Celý život.