Najdete nás: U Pošty 1098/6, Praha 8
ukázat na mapě
Farář: telefon: 777 823 540

Jak zraje víra: blahoslavenství

Kniha: Izajáš 55, 1–13; Matouš 5, 1–12

Datum: 16. 9. 2018

Autor: Jakub Malý

Kázání z volného cyklu "Jak zraje víra?"

I. „Co to mele?“

Ježíš uviděl zástupy a vystoupil s učedníky na horu. Já zde nahoru na kazatelnu nevystoupím, ale otevřít ústa a kázat odsud mohu také.

Šťastní jsou ochrnutí, neboť ti mohou inspirovat mnohé.
Šťastní jsou nemocní, neboť ti poznají lásku těch, kteří se o ně starají.
Šťastní jsou mentálně postižení, neboť oni skutečně bezpodmínečně milují ostatní.
Šťastní jsou ti, co zbankrotovali, neboť oni se smí odrazit ode dna.
Šťastní jsou rozvedení, neboť před sebou mají novou kapitolu svého života.
Šťastní jsou dobrovolníci, neboť nečekají, že jim někdo bude vděčný.

Možná si teď říkáte: “Co to mele?” Ale tak nějak podobně působila Ježíšova blahoslavenství na učedníky, které učil. Zní to bláznivě. Kdo by chtěl být ochrnutý, nemocný, mentálně postižený, bankrotář, rozvedený, kdo by chtěl dělat nevděčnou práci zadarmo? Jak by takoví lidé mohli být šťastní? Rozhodně si nemyslím, že jsou nebo by měli být vděční za stav, ve kterém se ocitli. Kdyby si mohli vybrat, nic z toho by si nevybrali. Ovšem lidé se v těchto nešťastných situacích ocitají. A teď co s tím? Ochrnutý člověk může rezignovat, a nebo žít se svým handicapem a jemu navzdory něco dokázat, inspirovat jiné. Asi si vzpomenete na Christophera Reeva, což byl herec, který ztvárnil v 70. letech Supermana. V polovině 90. let ochrnul od krku dolů. S dýcháním mu pomáhal respirátor. Přesto se věnoval životnímu prostředí, bezdomovcům, natočil pár filmů, režíroval atd. Nemocný člověk určitě ze své nemoci šťastný není, ale z lásky milovaných lidí okolo sebe zcela jistě může být. S mentálně postiženými lidmi jsem se potkával od malička a mohu dosvědčit, že jejich láska je skutečně bezpodmínečná, což je jednoznačně zdrojem štěstí. Prý se různě po světě konali semináře lidí, kteří finančně zcela zbankrotovali. Navzájem si vyprávěli své příběhy. Čekali bychom historky plné tragických osudů a slz, ale opak je pravdou. Společným motivem jejich vyprávění byla vděčnost a pocit štěstí z toho, že je bankrot potkal, protože je zocelil, změnil postoje, hodnoty. Rozvod jistě není šťastnou událostí, ale obvykle máme poté jen dvě možnosti. Buď se vůbec nepoučit, nebo zahořknout či svalit vinu jen a jen na partnera. Jednou, dvakrát si rozvod ještě zopakovat. Nebo se poučit, odpustit sobě i druhému a snažit se být v další etapě života lepším partnerem/kou, matkou / otcem. Dobrovolníci mohou být šťastní pouze a jenom, pokud nečekají od společnosti za svou činnost vděčnost. Ti, co jí čekají, se načekají.

II. Kdo je zván do Božího království

Ježíš uviděl zástupy a vystoupil s učedníky na horu, kde se posadil a učil je. Učil učedníky. Zástupy zřejmě byly okolo, směly poslouchat, ale jeho přednáška byla určena především učedníkům. Říká jim blahoslavenství, což je zvláštní druh mudrosloví, které se ptá, co je v životě opravdu důležité, jaký život je šťastný. Blahoslavenství je potřeba ale vystavit tak, aby zaujalo (překvapivě, naruby, provokativně). Kdyby řekl blahoslavení jsou bohatí, protože mají hodně peněz … no, ano. Ježíš provokuje tím, že označí za šťastné ty, kteří fakt šťastní nejsou. Chudí duchem, plačící, tiší, ukřivdění, ti, co se chovají dobře a správně, ale společnost k nim ne, pronásledovaní, posmívaní. Žádný důvod ke štěstí. Následně ale řekne, proč tito lidé mohou být šťastní – protože mají přístup do království nebeského. To je ale Ježíšova provokace na druhou. Učedníci byli doposud vychováváni v tom, že Bůh žehná pouze těm úspěšným. Jak se pozná Boží požehnání? No přece, že mám rodinu, majetek, jsem zdravý, společensky vážený a nábožensky činný. Takový šťastlivec je před Bohem spravedlivý a proto mu Bůh žehná. To znamená, že všichni ti nešťastníci jsou hříšníci, proto s nimi Bůh není, nežehná jim. Ježíš na tuto teologii úspěchu říká ne! Svými blahoslavenstvími říká učedníkům: “Podívejte se na zástupy okolo nás. Jdou za námi všelijaké pochybné existence, ale vy s nimi jednejte s úctou. Proč? Protože Bůh je tu pro ně, zve je do svého království, přece jimi vy nebudete pohrdat. Uděluje jim občanství království nebeského. Čím si to zasloužili? Ničím, Bůh se rozhodl, že jim to občanství udělí.” Chce tu být pro chudé duchem – ty, kterým se něčeho nedostává. Je jedno čeho, jestli peněz, rozumu nebo lásky. Nezáleží na tom, jestli si za svůj stav mohou sami či ne. Jim patří království nebeské. Pro plačící – smutné z různých důvodů. Ze ztráty blízké osoby nebo ze škrábance na autě. Boží království není jen pro šťastlivce. Naději mají i nešťastní. Bůh pomáhá i těm nejzoufalejším. Budou potěšeni. Tiché – Bůh slyší i ty, které nikdo z roztodivných důvodů neposlouchá nebo neslyší. Nejen ty, co mlčí, ale i ty, které nikdo neposlouchá, nenaslouchá, společensky vyloučení. Takovým patří země, na kterou si nebe dělá nárok. V Božím království bude uhašena žízeň a hlad po spravedlnosti. Nebude uhašena všechna žízeň a hlad, například po penězích či moci. Ale žízeň a hlad po spravedlnosti ano. Ovšem pozor, žízeň po spravedlnosti, ne po pomstě. Žízeň po urovnání vztahů, jejich nápravě, po milosrdenství. Blahoslavenství zaznívá i pro ty, kteří pro království nebeské už pracují. Pro milosrdné. Milosrdný člověk často sám milosrdenství u lidí nenajde, ale u Boha ano. Stejně tak u lidí čistého srdce – bezelstných. Ti to mají v lidské společnosti také těžké. Ježíš říká, že bezelstní lidé uvidí Boha – kdekoli, v kýmkoli a kdykoli. Lstivý člověk ho neuvidí i kdyby stál vedle něho. Podobně jsou na tom ti, co působí pokoj – lidé smířliví. Smířlivost je u lidí také handicap, ale u Boha ne. Smířlivý člověk může být často za pitomce, nebo slabocha, ale Ježíš takového člověka nazývá Božím synem. Trefné od někoho, kdo smířil Boha s člověkem. Štěstí je zvěstováno i lidem perzekvovaným a nespravedlivě odsouzeným. I když je odsoudili lidské soudy, Bůh ne. Dává jim království nebeské. Milí učedníci, svět všemi těmito lidmi pohrdá, ale vy jimi nepohrdejte.

III. Jsme i my pozváni?

Konec přednášky o zástupech okolo učedníků, okolo církve. Nyní se Ježíš obrací přímo na ně/na nás. Říká: “Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.” Jinými slovy, nejste žádnou výjimkou. Jste na tom úplně stejně jako ty zástupy okolo. I vás se budou týkat veškeré potíže. Ale i vy se můžete radovat, když vás budou pronásledovat, budou o vás lhát, pomlouvat, budou vám křivdit kvůli tomu, že mě následujete, protože to je znamení, že to děláte dobře. Proroky před vámi také pronásledovali, protože se jim nelíbila nepříjemná pravda.

Za dva tisíce let od doby, co blahoslavenství Ježíš vyhlásil se lidstvo moc nezměnilo. Stále se nás týkají všechny ty důvody, proč být nešťastný i pocity, že nás Bůh nezná a nezajímáme ho. Zralá víra ale hledá především to dobré v životě, to dobré v druhých lidech, hledá Boží útěchu a podporu. Stejně tak i pro nás totiž platí, že navzdory nepřízni života můžeme být šťastní, protože nás Bůh zve do svého království, dává nám své občanství, budeme potěšeni, nazváni syny a dcerami Božími, nasyceni, uzříme Boha, čeká nás odměna. Když bych parafrázoval onen známý billboard – Kéž jsou všechny bytosti šťastny. Pak díky Ježíšovým blahoslavenstvím víme, že “díky Bohu, mohou být všechny bytosti šťastny.” Amen