BIBLICKÉ ČTENÍ
Daniel 10,1-14: 1 V třetím roce vlády Kýra, krále perského, bylo Danielovi, který byl pojmenován Beltšasar, zjeveno slovo. A to slovo je pravdivé; týká se velké strasti. Pochopil to slovo. Pochopení mu bylo dáno ve vidění. 2 V těch dnech jsem já, Daniel, truchlil po celé tři týdny. 3 Chutný chléb jsem nejedl, maso a víno jsem nevzal do úst, ani jsem se nepotíral mastí až do uplynutí celých tří týdnů. 4 Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce jsem byl na břehu veliké řeky zvané Chidekel. 5 Pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jakýsi muž oblečený ve lněném oděvu. Na bedrech měl pás z třpytivého zlata z Úfazu. 6 Tělo měl jako chrysolit, tvář jako blesk, oči jako hořící pochodně, paže a nohy jako lesknoucí se bronz a zvuk jeho slov byl jako hrozný hluk. 7 Já, Daniel, jsem to vidění viděl sám. Muži, kteří byli se mnou, žádné vidění neviděli, ale padlo na ně veliké zděšení a uprchli do úkrytu. 8 Zůstal jsem sám a viděl jsem to veliké vidění, ale nezůstala ve mně síla. Velebnost mé tváře se změnila a byla zcela porušena; nezachoval jsem si sílu. 9 Slyšel jsem zvuk jeho slov, a jak jsem zvuk jeho slov uslyšel, přišly na mě mrákoty a padl jsem na tvář, totiž tváří na zem. 10 A hle, dotkla se mě ruka a zatřásla mnou, takže jsem se pozvedl na kolena a dlaně rukou. 11 Muž mi řekl: „Danieli, muži vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě. Jsem poslán k tobě.“ Když se mnou mluvil to slovo, stál jsem a chvěl jsem se. 12 Řekl mi: „Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena, a já jsem proto přišel. 13 Avšak ochránce perského království stál proti mně po jedenadvacet dní. Dokud mi nepřišel na pomoc Míkael, jeden z předních ochránců, zůstal jsem tam u perských králů. 14 Přišel jsem, abych tě poučil o tom, co potká tvůj lid v posledních dnech, neboť vidění se týká těchto dnů.“
TEXT KÁZÁNÍ
Zjevení 1,1-20: 1 Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát; naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi. 2 Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co viděl. 3 Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko. 4 Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem 5 a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů 6 a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen. 7 Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. 8 Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí. 9 Já, Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos. 10 Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: 11 „Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje.“ 12 Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; 13 uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. 14 Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; 15 jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. 16 V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle. 17 Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, 18 ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. 19 Napiš tedy, co jsi viděl – to, co jest, i to, co se má stát potom. 20 Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví, a sedm svícnů je sedm církví.“
KÁZÁNÍ
Od ledna do Velikonoc jsme probírali v kázáních různá místa v evangeliích. Nyní, ve velikonočním období až do Letnic, se budeme věnovat několika místům z knihy Zjevení Janovo. Proč ve velikonočním období zrovna Zjevení Janovo, které se obvykle pojí spíš s Adventem, kdy si připomínáme očekávání Ježíšova druhého příchodu? Ne, nebojte, nemám žádné zvláštní zprávy o konci světa. Takže se nejedná o žádnou přípravu. Má to čtyři důvody. Za prvé, dlouho jsme na Zjevení nekázali, takže je dobré, když si tuto knihu připomeneme a rozebereme, protože na výklad je jedna z těch složitějších knih Bible. Za druhé, žijeme v době, kdy kniha Zjevení mluví. Byla totiž psána do děsuplné situace, kdy byli křesťané pronásledováni kvůli své víře a ptali se Boha, jaký to má vůbec smysl? Ne že bychom byli pronásledováni, ale také žijeme v těžkých časech (po covidu, přírodních katastrofách, ve válkách) a míváme na Boha podobné otázky. Za třetí, Jan toto své vidění měl s velkou pravděpodobností na Velikonoční neděli. Sám v tom textu, který jsme četli, říká, že vidění obdržel na den Páně, čímž je zde zřejmě myšlena velikonoční neděle. Zjevení by tedy mělo být spíš velikonočním než advetním čtením. A za čtvrté, kniha je psaná do situace křesťanů, kteří žili už desítky let po Ježíšově vzkříšení, kdy sice očekávali druhý příchod Krista, ale už nečekali, že se toho dožijí. Takže žijeme v podobné době, v jaké kniha Zjevení vznikla. O Velikonocích, ve velmi těžké a zlé době, a stále očekáváme Ježíšův příchod, ale nečekáme, že bychom se ho dožili.
Jak jsem už řekl, Zjevení Janovo je jedna z těch obtížnějších biblických knih na výklad. Jedná se totiž o apokalyptiku, což je v Bibli ojedinělý a specifický žánr, o kterém platí řada mýtů. Často si lidé myslí, že celkem jasně předpovídá budoucnost, jakým způsobem a v jakém sledu skončí svět. Což tu a tam někteří zneužívají k přesné identifikaci dané historické události s tou, která se popisuje v Apokalypse. Pravdou ale je, že tato kniha je jeden dlouhý sen. Janův sen. Když si vzpomenete na nějaký svůj sen, dával vám smysl? Myslím po probuzení. Mimochodem, je tu někdo, komu se sny moc nezdají nebo si je vůbec nepamatuje? Já si je většinou nepamatuji. Ale z těch, co si vybavuji, tak se v nich mění nelogicky prostředí. Čas ani fyzikální zákony v nich nehrají roli. Často ti lidé, o kterých se mi zdá, vypadají jinak, než ve skutečnosti, ale přesto vím, že jsou to oni.
Tak to bylo v jednom mém farářském snu. Alespoň jeden měl každý farář. V něm jsem stál tady. Měl jsem talár. Nebyl jsem bez něj. I když tady za stolem Páně, by to asi bylo jedno. A nemohl jsem nalézt biblický text, který jsem chtěl přečíst. A teď zpoza mě přicházeli postupně Silvie, Vilém, Roman, Blanka a pokaždé mi to místo nalistovali, já přistoupil k Bibli a zas tam byl jiný text. Takže se tu všichni vystřídali. Zajímavé je, že jsem věděl, že to je Silvie, Vilém, Roman a Blanka, ale nevypadali tak. Vizuálně úplně jiní lidé. A dokonce, když jsem se několikrát podíval na vás, tak tu seděl pokaždé někdo jiný. Biblický text jsem nenašel a celou dobu jsem se trápil tím, co budu vlastně kázat. No probudil jsem se zpocený, co vám budu povídat. Samozřejmě sen byl zpracováním obavy, kterou sdílí všichni faráři – o čem zase v neděli mám kázat, aby to zaujalo.
No a kniha Zjevení funguje podobně jako tyto sny. Objevuje se tam beránek, který je ale Kristus. Občas vypadá jako lev a občas má sedm rohů nebo tisícero očí. A pokaždé ta vidina, sen, odhaluje Boží pohled na nějakou skutečnost (většinou neblahou), která se děla křesťanům prvního století. Často se jednalo o katastrofy, nemoci, hlad nebo pronásledování. Nebo se zde objevuje Boží názor na diktátory tehdejší doby nebo na zlo obecně. Co si o tom všem myslí Bůh a jak s tím vším naloží.
My jsme četli úvod Zjevení Janova, ve kterém Jan píše, že se jedná o proroctví. Neboli vidiny, které odhalují, co si myslí Bůh o tom, co se děje v našem světě. Toto proroctví je od Boha, které předal svému Synu Ježíši Kristu a ten ho předal Janovi. Jan je ten, který má proroctví zapsat, aby ho předal všem věřícím. Janovi bylo dáno pohlédnout za nebeskou oponu, za kterou spatřil, jak se dění na zemi odráží na nebi a obráceně.
Zjevení Janovo je zároveň dopisem, který Jan píše sedmi církvím v Malé Asii, dnešním Turecku. Čísla mají v této knize svůj význam. Číslo sedm je např. číslem plnosti. Když Jan píše sedmi církvím, píše své proroctví celé církvi. To ovšem neznamená, že ony sbory, které byly jmenovány, neexistovaly. Naopak a Jan dobře znal jejich reálné problémy, které jsou popsány dál – pronásledování, nedostatek víry, špatná morálka atd.
Velmi zajímavá je v našem textu jedna informace o Bohu. Jednak, že je Všemohoucí, což je poněkud nešťastný překlad. Pantokrator totiž znamená spíš vševládný. Když se řekne všemohoucí, tak to v lidech evokuje, že může všechno. Třeba upéct tak velkou pizzu, že ji sám nesní. Ale Bůh je Vševládný. Vládne všemu. Ale hlavně je Alfa i Omega, První a Poslední. Je prvním i posledním písmenem řecké abecedy. Při stvoření vesmíru měl první slovo a stvořil dobrý vesmír. A bude mít vzhledem k vesmíru i poslední slovo. Což ovšem znamená, že Bůh není každým písmenkem mezi alfou a omegou. Bůh je Alfa – stvořil vesmír – ale ten už funguje sám. Stvořil nás, ale neovládá nás. Není diktátor. Máme svou vůli a svou zodpovědnost. Proto se může, jak ve vesmíru, tak v našem životě, dít zlo. Ale to neznamená, že se děje z Boží vůle. Často se děje z lidské vůle. A třeba i z vůle různých diktátorů. Každopádně se můžeme spolehnout na to, že to nebudou oni, kdo bude mít poslední slovo. Ani my nebudeme mít poslední slovo. To bude mít Bůh.
Ústřední vizí našeho textu je popis Syna člověka, neboli Ježíše, který má oděv až na zem, ale zároveň Jan vidí jeho nohy, které jsou ze zvláštní slitiny kovů. Přes prsa má zlatý pás a bělostné vlasy. Všechno jsou to symboly čistoty a veliké moci. Ovšem, to, co je zde důležité, je ten meč, který mu vychází z úst. Jedná se o dlouhý dvousečný meč, kterým se vykonával soud. Což znamená, že ten vzkříšený, čistý, spravedlivý a milosrdný Ježíš soudí svět už teď a pojmenovává věci pravými jmény. To, co je k pochválení, pochválí a to, co je k odsouzení (každé zlo), ostře odsoudí.
Navíc o sobě Ježíš říká, že má klíče od smrti i hrobu. Ten, kdo má klíče, může odemknout, ale může i zamknout. Ježíš může odemknout hrob a vytáhnout z něj všechno, co tam nepatří – lásku, radost, dobro, život. Náš život. Ježíš má moc odemknout náš hrob, otevřít a vytáhnout nás z něj do věčného života. I pro nás platí naděje zmrtvýchvstání. A stejně tak v tom hrobě může Ježíš zamknout všechno, co tam patří. Smrt samotnou, nenávist, hněv, bolest, nemoc, úzkosti, neštěstí.
Ježíš v Janově vizi stojí uprostřed sedmi svícnů. Každý svícen reprezentuje jednu církev. Jinými slovy, Ježíš je ve středu celé církve. Neopustil ji, i když se zdá bezvýznamná, chybující, slabá, zvláště v české společnosti. Nebojte, Ježíš je uprostřed nás a ví o nás. Každý sbor má totiž v nebi svíčku. I ten náš, libeňský. Ba dokonce má každý sbor v nebi svého anděla, kterého Ježíš drží ve své dlani, jako drží těch sedm hvězd. To znamená, že každý sbor, včetně toho našeho, má kosmický význam. Vždyť jsme to my, kdo na Palmovce zvěstuje lidem, že Stvořitel vesmíru je tu pro ně, mohou se na něj kdykoliv obrátit a spolehnout se, že je má rád, odpustí jim a povede je k věčnému životu. Libeň má v nebi svou svíčku a anděla. Zkrátka, v nebi o nás vědí. Amen