Trojjedinost Boží: K čemu nám to je dobré?

Nicejsko – cařihradské vyznání

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky:Bůh z Boha, Světlo ze Světla, Pravý Bůh z Pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem, skrze něhož všechno je stvořeno.On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe, skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.Byl za nás ukřižován, za dnů Pontia Piláta, byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil na nebesa, sedí po pravici Otce.A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce.Věřím v Ducha svatého, Pána a Dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků.Věřím v jednu svatou, všeobecnou apoštolskou Církev.Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů, očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.

Biblické čtení Genesis 1,1-5: 1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. 3 I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. 4 Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. 5 Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

Text kázání Jan 14,1-21: 1 „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2 V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. 3 A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. 4 A cestu, kam jdu, znáte.“ 5 Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ 6 Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. 7 Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“ 8 Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ 9 Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? 10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. 11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! 12 Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. 13 A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. 14 Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. 15 Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; 16 a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – 17 Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. 18 Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. 19 Ještě malou chvíli a svět mě už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi. 20 V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. 21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

Kázání

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, který je od nás příliš vzdálen. Nelze ho poznat, protože je transcendentní.Věřím v Ježíše Krista, kterého stvořil Otec jako svého Syna. Svou podstatu měl odvozenou od Otce, ale nebyl mu roven. Skrze něj jsme Boha plně nepoznali, protože Bůh je zcela jiný než my.Bůh ho stvořil skrze Ducha svatého, přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem, ale zároveň byl víc než člověk. Byl ukřižován za dnů Pontia Piláta, ale jeho smrt byla zdánlivá. Jen jako. Proto třetího dne vstal z mrtvých. A jeho zdánlivé tělo vstoupilo na nebesa, sedí pod trůnem Otce. Věřím v Ducha svatého, který je podřízen Otci i Synu, a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu svatou, ariánskou církev. Vyznávám jeden křest jako vstup do církve. Amen.

Představme si, že by takto znělo Nicejsko-cařihradské vyznání. Tak by totiž mohlo znít, kdyby své myšlenky prosadili ti druzí, neboli stoupenci kněze Aria. My jsme po první písni vyznávali svou víru slovy Nicejsko-cařihradské vyznání, na jehož znění se shodli církevní otcové tzv. orthodoxie (pravověří) na koncilu v Konstantinopoli roku 381 po Kr., a které vyznává dodnes většina církví. Možná si říkáte, proč o tom mluvím nebo vůbec o čem to mluvím. Víte, Bible, která je základním pramenem naší víry, je soubor židovského přemýšlení o Bohu. A židé přemýšleli o Bohu v příbězích, v událostech, v dějích, které s Bohem prožili. Jenže jak se křesťanství šířilo Římskou říší, dostala se Bible do rukou Řekům a Římanům. Ti přemýšleli o Bohu v definicících, v pojmech. A nastal problém, protože jak lze definovat víru v jediného Boha, když v Bibli se objevuje Bůh jako Stvořitel (Otec), zároveň v ní figuruje postava Božího Ducha a v Novém zákoně lidé rozpoznali Boha v Ježíši z Nazaretu, kterého nazývali Božím Synem. První křesťané, kteří byli židovského původu v tom zprvu neviděli problém. V těchto událostech, jako je stvoření Boží, působení jeho Ducha, jako je život, učení, smrt a vzkříšení Ježíše z Nazareta, rozpoznali jediného Boha Hospodina. No ale Řekové a Římané měli nad tím vším otazník. Tak je jen jeden Bůh, nebo jsou tři? Nebo se jedná o tři různá jména pro toho jednoho Boha? Nebo je Bůh jenom Otec a Syn s Duchem svatým jsou jakési podřízené odvozeniny?

Církevní otcové 3., 4. a 5. století se snažili na tyto otázky najít uspokojivou odpověď, která bude souznit s biblickým vyprávěním. Alexandrijský kněz Arius dospěl k tomu, že Bůh je nám lidem zcela vzdálen. Je natolik transcendentní, přesahuje nás, že ho nelze vůbec poznat. K tomu tvrdil, že Ježíš sice byl Boží Syn, ale jeho božství bylo od Boha jen odvozené. Ježíše Bůh stvořil až mnohem později. Podle něj byl Ježíš také člověk, ale byl zároveň víc než to. Bohužel jsme skrze Ježíše neměli možnost Boha poznat. K tomu se do jeho učení míchali i starší vlivy, které tvrdily, že Ježíšova smrt byla zjednodušeně řečeno jen jako, a proto mohl být vzkříšen. Proto jsou Ježíš i Duch svatý Bohu podřízeni. A není ani potřeba se k nim modlit. Arius pro toto učení o Bohu získal mnoho stoupenců a jeho vliv sahal v čisté formě až do 7. století, a v různých variantách sahá až do současnosti. Pozůstatky jeho myšlenek bychom našli u Unitářů, Svědků Jehovových nebo v přístupu k politice u některých pravoslavných církví.

Zastánci pravověří přišli na to, že Bůh je jeden a to Otec, Syn a Duch svatý. Mají společnou Boží podstatu, která je jedna, tudíž jsou si v té božskosti rovní. Zároveň přišli na to, že Bůh je ve třech osobách, které mají svá specifika. Bůh Otec je stvořitel. Bůh Syn je Vykupitel, který nás vykoupil z hříchu. Duch svatý je posvětilel, který působí v lidských srdcích a společenstvích. Každý je někým jiným, ale nejsou něčím jiným, naopak společně jsou jeden Bůh. Navíc Bůh Otec už před stvořením světa zplodil Syna a z obou už před stvořením světa vycházel Duch svatý. Jsou tedy spolu v jednotě od věčnosti. Nejsou ovšem zaměnitelní. Otec není Syn, ani Duch svatý; Syn není Otec ani Duch svatý atd. Tím pádem, když se Bůh stal člověkem, Ježíšem z Nazareta, tak jsme my lidé měli a díky evangeliím a Duchu svatém stále máme možnost poznat Boha úplně. Protože jaký je Ježíš, takový je Bůh. A ještě ti otcové přišli na jednu věc v učení o Boží Trojjedinosti a sice, že Otec, Syn i Duch svatý spolu vždycky kooperují současně jako jeden. Což je například vidět na příběhu o stvoření, kdy Bůh tvoří  svět  Slovem. My křesťané věříme, že Boží Slovo se stalo tělem – Ježíšem, Božím Synem. A také se při stvoření vznáší Boží Duch nad vodami. Jsou spolu v kooperaci. I při Ježíšově křtu jsou spolu. Ježíš je křtěn, zazní Otcův hlas: “toto je můj milovaný Syn…” a sestoupí na Ježíše Duch svatý. Dycky spolu.

K čemu nám je učení o Boží Trojjedinosti dobré?

1. Už se o tom nemusíme hádat.

Tento teologický zápas je už vybojovaný. Jednalo se skutečně o zápas. Lidé se o těchto tématech hodně hádali a prý to na těch koncilech vypadalo podobně jako v parlamentu, když se jedná o nějakém kulturně žhavém zákonu nebo jako po fotbalovém zápase Plzně a Sparty. V nás toto téma už emoce nevyvolává. Nebo alespoň předpokládám, že to, co jsem tu povídal, s vámi nějak zvlášť nehýbalo. Protože tento zápas s Ariem za nás vybojovali Athanasius, Řehoř z Nyssy, Basil Veliký, Řehoř z Nazianzu a Augustin, jejichž myšlenky jsem se snažil reprodukovat.

1. Učení o Trojici má zásadní vliv na pochopení naší spásy.

Kdyby se prosadilo Ariovo učení, tak by to znamenalo, že Bůh je nám vzdálený, je pro nás nepoznatelný a ani Ježíš by nám v tom nepomohl. Ariovo učení udělalo z Ježíše jakéhosi poloboha, jehož smrt a vzkříšení by nemělo na nás a naši smrt a vzkříšení vůbec žádný vliv. Tak jak Arius vnímal Ježíše, tak by to znamenalo, že mezi námi a Bohem dál zeje propast. Tím pádem by křest nebyl na odpuštění hříchu a nebyl by cestou k věčnému životu, ale jen vstupním rituálem do církve. Z křesťanství by bylo náboženství se třemi bohy – Otcem šéfem, který nebere telefon, podřízeným Synem, který ani telefon nemá a pucflekem Duchem svatým. Ale díky církevním Otcům víme, že v takové bohy nevěříme.

1. Díky Ježíšovi Boha známe.

Díky církevním otcům víme, že věříme v Trojjediného Boha – Otce, Syna a Ducha svatého, v jehož jméno jsme pokřtění. Ježíšova smrt a vzkříšení každému z nás přináší odpuštění hříchu a naději na věčný život. A víme, že díky Ježíšovi, jsme poznali a díky Duchu svatému stále poznáváme Boha plně. I Ježíš toto říká učedníkům, když ho žádají, aby jim dal poznat Boha. Říká: “15 Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; 16 a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – 17 Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. 18 Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. 19 Ještě malou chvíli a svět mě už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi. 20 V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.” A jak Boha poznáme naplno? Díky lásce. Ježíš ještě dodává: “21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Bůh je láska a díky lásce ho poznáváme úplně každý.

Dnes je Trojiční neděle, která je určena právě k tomu, abychom si Boží Trojjedinost připomínali. A na závěr bych vám ještě rád nabídl takovou malou trojiční pomůcku. Znáte fidget spinner? To je typ antistresové hračky, jejíž základ tvoří ložiště umístěné uprostřed, které umožňuje plynulé a rychlé točení třech paciček. A na této hračce lze krásně ukázat trojiční učení. To ložiště uprostřed je Boží podstata, která je společná třem osobám Boží Trojice. A vidíte, každá osoba má svou pacičku. Otec není Syn, Syn není Duch svatý atd. A fungují ve vzájemné kooperaci. Kdyby jedna pacička chyběla, už by to nefungovalo. Mně se na tom fidget spinneru líbí, že na něm lze hezky ukázat, že učení o Trojici je také jen pomůcka. My se takto o Bohu můžeme bavit, když ten fidget spinner stojí. Můžeme si pojmenovat ty tři osoby, společnou Boží podstatu. Skoro to vypadá, jako když máme Boha ve své moci, ale Bůh není statický a nemáme ho v moci. Hospodin je živý Bůh. Je to s Ním spíš tak, jako když je ten spinner v pohybu. Bůh je jeden – Otec, Syn a Duch svatý. Amen