O Boží i lidské radosti

Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství před Vodní branou a vyzvali znalce Zákona Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, který vydal Hospodin Izraeli. Kněz Ezdráš tedy přinesl Zákon před shromáždění mužů i žen, všech, kteří byli schopni rozumět, aby jej slyšeli, prvního dne měsíce sedmého. Četl z něho na prostranství před Vodní branou od svítání až do poledne mužům i ženám, těm, kteří byli schopni rozumět. Všechen lid pozorně naslouchal slovům z knihy Zákona. Znalec Zákona Ezdráš stál na dřevěném lešení, které k tomu účelu zhotovili; po pravici vedle něho stál Matitjáš, Šema, Anajáš, Urijáš, Chilkijáš a Maasejáš, po levici pak Pedajáš, Míšael, Malkijáš, Chašum, Chašbadána, Zekarjáš a Mešulám.

I otevřel Ezdráš knihu před zraky všeho lidu, stál totiž výše než ostatní lid. Když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš dobrořečil Hospodinu, Bohu velikému, a všechen lid odpověděl s pozdviženýma rukama: „Amen, amen.“ Padli na kolena a klaněli se Hospodinu tváří až k zemi. Nato Jéšua, Baní, Šerebjáš, Jamín, Akúb, Šabetaj, Hódijáš, Maasejáš, Kelíta, Azarjáš, Józabad, Chánan a Pelajáš, levité, vysvětlovali lidu Zákon, zatímco lid stál na svém místě. Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli. Nehemjáš, který byl místodržícím, a kněz Ezdráš, znalec Zákona, a levité, kteří vysvětlovali lidu Zákon , řekli všemu lidu: „Dnešní den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu. Netruchlete a neplačte.“

Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Zákona. Dále jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“

(Nehemjáš 8,1-10)

Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.

(Galatským 5,22)

Úvod: Křesťanství pochmurné či radostné?

Ti dva byli vrstevníky. Ke křesťanství měli naprosto rozdílný postoj. Oba však měli ve svém pohledu na víru kus pravdy. Německý filozof Friedrich Nietzsche pravil či napsal: „Uvěřil bych v toho vašeho Vykupitele, kdybyste vypadali více vykoupení.“ A myslel při tom na pochmurnost a slabost křesťanů a jejich víry, jak se mu jevila. Mimochodem, jeho otec byl luteránských farářem. Úplně opačný pohled, zřejmě v přímé opozici vůči podobným hlasům, měl český literární kritik, novinář, spisovatel F. X. Šalda: „Neznám pošetilejšího tlachu než jest běžné mínění o křesťanství jako o náboženství pochmurném… Křesťanství dobře pochopené je naopak náboženství síly a radosti.“ Zřejmě tomu bylo tak, že Šalda měl, na rozdíl od Nietzscheho, štěstí na radostné faráře, křesťany a jejich komunity ve svém okolí.

I. Hospodinova radost je vaše síla!

Ve volné řadě kázání „Vášnivý Bůh“ dnes přicházíme k tématu radosti. Boží radosti i lidské radosti. Raduje se Bůh Bible někdy? Často? A mají důvody k radosti i ti, kde se mu s důvěrou svěří? Jasnou odpověď nám dalo už první naše dnešní čtení z knihy Nehemjáš. To vrcholí nádherným apelem na shromážděný Boží lid: Hospodinova radost je vaše síla! Boží lid pod vedením Ezdráše a Nehemjáše obnovuje dříve zbořený Jeruzalém a jeho chrám. Nemají za sebou vůbec dobré a klidné období. Naopak! Teď se ovšem mohli vrátit a Bůh jim dal najevo, že jeho trpělivost s Izraelem je ohromná. Dal jim najevo, že jejich společný příběh bude pokračovat. A tak se všechen lid jednomyslně shromáždí na volném prostranství. Vyzvou znalce Zákona Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona. A všichni, kteří jsou schopni rozumět, pozorně naslouchají. Asi obdobně jako my dnes na bohoslužbách. Společně dobrořečí Hospodinu a všechen lid odpovídá s pozdviženýma rukama: „Amen, amen.“ Dokonce padají na kolena a klanějí se Hospodinu tváří až k zemi. A následně Ezdráš a jeho pomocníci čtou z knihy Božího zákona po oddílech a vykládají smysl, aby lid rozuměl tomu, co se čte. Lidé reagují tak, jak to dokonce ani vůdcové lidu nečekají. Pláčou. Pláčou nad selháním svých otců a matek a nad svým vlastním.

A tak přijde výzva, kterou by snad měly končit každé pořádné bohoslužby: Netruchlete a neplačte. Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Jinými slovy: Ano, Hospodin Bůh je svatý a čistý a žárlivý. Musel náš lid ztrestat, aby ho vychoval. Ale ještě mocnější je jeho velkorysost a ochota odpustit a začít s námi znovu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. V našem ekumenickém překladu je to, zřejmě kvůli srozumitelnosti, přeloženo volně: Radost z Hospodina bude vaší záštitou. Ale doslova je tam skutečně: Hospodinova radost je vaše síla! Samotný Hospodin, Bůh Izraele a Otec Ježíše Krista se nad svým dílem a lidem chce radovat. Je naplněn radostí a veselím a chce, aby tato jeho radost přeskočila jako elektrickým výbojem i na jeho lid. Aby jeho lid měl radost z jeho stvoření, z jeho slova, z jeho blízkosti. Hospodinova radost je vaše síla!

III. Vášnivá radost Boží i jeho svěřenců

Radost tedy nemá být izolovaným a příležitostným důsledkem víry, nýbrž nerozlučitelnou známkou vztahu k Bohu. Ježíšův příběh z evangelií začíná betlémským zvěstováním radosti (zvěstuji vám velikou radost…). Pokračuje přes Ježíšovo nositelství radosti. Ježíš jednou nepřímo charakterizoval období svého působení jako čas svatby mezi nebem a zemí: “Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.“ (Mk 2,19) Vrcholí velikonoční radostí ze Vzkříšení… Nový zákon zná desítky důvodů k radosti. Křesťanova radost je spojena s nalezením království nebeského (Mt 13,44nn), s jistotou, že byl Bohem nalezen (L 15), že jeho jméno je zapsáno v nebesích (L 10,20n), s přijetím spásy (Sk 16,34), z účasti na Kristových utrpeních (!) a ze společenství víry. Pro Boží svěřence je zde vždycky nějaký důvod k radosti! Není tedy náhodou, že je jmenována hned jako druhé ovoce či dar Ducha svatého. První charakteristikou křesťana má být radost, otevřené srdce vůči všem, které mu Pán Bůh pošle do cesty. Radost má být ovšem hned druhá. Radost a spása jsou pro Bibli pojmy. Radost Božího svěřence nemá být něčím náhodným, nýbrž jeho nejvlastnějším životním stylem.

IV. Zdroje křesťanské radosti

Nabídnu vám pět inspirací, jak hledat a přijímat křesťanskou radost.

Raduj se z dobrých Božích darů, a ještě více z jejich dárce. Dary rodiny, domova, přátelství, dobrého jídla, pití, tepla, oblečení – to všechno nás křesťanská víra učí přijímat směle, v hojnosti a vděčně. Křesťanství není asketickou duchovní cestou. Podle biblické víry jsou všechny tyto dary projevem Boží štědrosti. Bůh se raduje ze svého díla a různé jeho odstíny štědře sdílí i s námi. Máš krásnou ženu? Prospívají tvé děti na těle i na duši? Dobře ses najedl či napil? Naplňuje tě radost z Božího slova, z jeho moudrosti, vedení a doprovázení. Dobře ti tak! Užívej tyto dary naplno a s radostí. Pro samotné dary ovšem nezapomeň vnímat jejich dárce a jeho návody k užití těchto darů. Ocitoval bych na tomto místě známou pasáž, kde Ježíš vyučuje o Božích darech pro tělo a že ony nás mají navést k samotnému dárci: Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. (Mt 6,31-34)

Nebuďte na víru sami. Choďte mezi ostatní křesťany, v neděli na bohoslužby i jindy: Věděl to už Starý zákon: „Radovat se před Hospodinem“ či „veselit se před Hospodinem“ bylo dokonce speciálním výrazem pro účast na bohoslužbě. Když starověcí Židé konali poutě na výroční bohoslužebné slavnosti do jeruzalémského chrámu, zpívali si: „Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme.“ (Ž 122,1-2) M. Luther to vyjádřil stručně a obrazně, jak to uměl možná ze všech teologů nejlépe: „Doma nemá člověk žár ani elán, když se ale shromáždí v kostele zástup lidí, zažehne se v mém srdci oheň a prorazí si cestu ven.“

Zpívejte a poslouchejte křesťanské písně, které rozpálí vaše srdce: „A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce…“ (Ef 5,18-20) Je v tom tajemná síla. Když přijdeme do kostela a společně spustíme jedním hlasem nějaký chvalozpěv či modlitbu. Najedou se spojí naše víra, naše mysl, která vnímá text, nástroje a hlasy, které rozezní naše emoce. Už světci 4. století Augustinovi je připisován výrok: „Dvakrát se modlí, kdo ze srdce zpívá.“ Mimochodem je v uvedeném biblickém citátu ukrytá nenápadná další rada na cestu k pravé životní radosti: Neopíjejte se vínem, což je prostopášnosti. Bible neříká, ať alkohol nepijeme vůbec, varuje však na mnoha místech před jeho nestřídmým užíváním. I zde platí, že dar je skvělý, ale nemá nám zastřít mysl, abychom zapomněli na dárce…

Pracujte se svými bolestmi a traumaty. Je to hořká zkušenosti naší vzájemné mezilidské závislosti, že nejméně radostnými bývají někdy lidé, kterým ublížili druzí nebo kteří trpí nemocí duše, často zděděnou po předcích. Pro takové je křesťanská a vůbec životní radost vzdálená mnohem více než nám, kteří byli podobných křížů ušetřeni. I takové mezi námi chci ovšem dneska povzbudit, aby se radostí z Boha i ze života vůbec nevzdávali. Chci je povzbudit, aby věděli, že i my jsme připraveni jim na jejich cestě vyrovnávání se s takovými traumaty a bolestmi pomáhat. Chci je povzbudit, aby na své stíny nezůstávali sami. Aby se neostýchali vyhledat farářskou zpovědní pomoc i psychologickou či psychiatrickou odbornou, a nejlépe obě dohromady…

Závěr

Na závěr bych rád nabídl poslední pátou inspiraci: Radost rozdávej, aby ti přibývala. Je v tom paradoxní moudrost křesťanské víry, že kdo se sám o sebe a svou radost podělí, má té radosti na konci více než na začátku. Kdo si ji naopak chce škudlit jen pro sebe, ten ji ztratí. Cituji: Pomysli na ty, které netěší pomáhat druhým. I nejtemnější noc, bez jediného záblesku hvězdy či měsíce je jasnější než jejich den. Pomysli na ty, které netěší, že jim pomáhají jiní. I nejchladnější zima, kdy zem zmrzne na kost, je vřelejší než jejich ledové srdce. Hledání vlastního potěšení žádné potěšení nepřináší. Potěšení je jen v tom, že se o ně podělíme.