Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré

Kázání faráře spřáteleného drážďanského sboru na neděli díkčinění

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Boží slovo pro dnešní kázání stojí v 1. listu Timoteovi ve 4. kapitole:

Všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. Vždyť je to posvěceno Božím slovem a modlitbou. (1. Timoteovi 4,4–5)

I. Narušené vztahy

Rodina sedí u bohatého oběda. Otec rodiny sepne ruce a vysloví modlitbu před jídlem: „Milý Bože, neděkujeme ti vůbec za nic, všechno jsme si sami zaplatili!“ Tak se to odehrálo u rodiny Simpsonových. V tomto kresleném seriálu ukazuje prostý otec Homer vždy znovu, jak se chová průměrný občan. Pokrm a nápoj nejsou žádné Boží dary, nýbrž jednoduše něco, co mi patří a co konzumuji.

Z této karikatury jedné modlitby před jídlem promlouvá narušený vztah k Božímu stvoření. A z tohoto narušeného vztahu pochází mnoho problémů, kterými trpí náš svět. Také 1. list Timoteovi zná takový narušený vztah. Tehdy byli na cestách falešní učitelé, kteří nemohli přijít na jméno dobrému Božímu stvoření. Kázali, že svět je zlý, zavrženíhodný, stvořený méněcenným božstvem. Lidé měli být ve skutečnosti božskými duchovními bytostmi, které se musejí vysvobodit z vadného stvoření. Křesťané se tedy musejí osvobodit ode všech pozemských nečistých pokrmů a usilovat pouze o čistě duchovní věci.

Takový nesmysl!, říká naproti tomu 1. list Timoteovi. „Všechno, co Bůh stvořil, je dobré.“Bůh svět stvořil a miluje jej. Křesťané sice skrze svoji víru náležejí Bohu, ale žijí v tomto, Bohem stvořeném, světě, a musejí žít v takovém vztahu k Božímu stvoření, který ladí s Božím vztahem ke stvoření. Jak se to stane?

II. Užívat s vděčností

Prvním krokem je jednoduše vděčné užívání. Být vděčným znamená radovat se z toho, co nám Bůh dává k dispozici. Žasnout, jak nevyčerpatelně bohatě nás obdarovává. Je toho mnohem více, než můžeme kdy potřebovat. Tento svět by mohl dobře uživit skoro dvojnásobek lidí než který na něm dnes žije. A přesto: zjevně to nestačí. Lidé ve střední Evropě žijí pod hranicí chudoby. Děti ve městech nedostávají žádný oběd. Staří lidé na vesnicích šetří na jídle, protože důchod nestačí. Téměř každý druhý člověk na světě hladoví nebo je podvyživený. V čem to záleží? V Boží neschopnosti vše obstarat? Nebo v našem narušeném vztahu k tomu, co nám Bůh dává?

Boží vůlí pro nás je nadbytek. Pokud to nestačí, není to vina Stvořitele, nýbrž toho, že na Boha zapomínáme.

III. Naše chyby

Smíme Boží stvoření upotřebit – místo toho je spotřebováváme. Smíme tento svět obdělávat – místo toho jej zastavujeme. Máme stvoření zachovávat – místo toho je přetváříme podle své libosti, jako bychom byli Stvořitelem a země materiál k našemu použití. Bůh nás zve k užívání toho, co zde je – a my chceme jen stále více. Máme děkovat – místo toho spotřebováváme. Smíme se těšit ze svého spolustvoření – místo toho je degradujeme na průmyslové výrobky. Nemáme nic považovat za „zavrženíhodné“ – a přitom denně vyhazujeme více jídla mezi polem a lednicí, než by bylo nutné k nasycení všech hladovějících ve světě.

Přijímáme ještě dobré Boží dary – nebo jen zboží a suroviny? Užíváme ještě bohatství Božího stvoření, když sedm dní v týdnu chceme žít všednost, nakupovat a hromadně konzumovat – bez odpočinku, bez míry, bez volného času, bez rozvahy? Kdo se zaposlouchá sám do sebe, ucítí: takto žít není správná cesta. Bůh si pro nás přeje jiný život: plný hojnosti a plnosti, plný údivu a vděčnosti, plný přijímání a sdílení.

IV. Možnost uzdravení

Dostatek pro všechny – to není žádná vize, žádné fantazírování nějakých naivních snílků, to je realita! Nikoli realita, kterou žijeme – nýbrž realita, kterou nám Bůh dává k dispozici. Náš vztah k Božímu stvoření je narušen – a může být uzdraven jen prostřednicvím zdravého vztahu k Bohu. Vše „je posvěceno Božím slovem a modlitbou.“ Slyším Boží slovo a to, co chce pro tento svět, který miluje? Beru to vážně? A odpovídám na to v modlitbě? Žiji-li čestně svůj vztah k Bohu, pak z toho nezbytněpramení pozorné, vděčné, přiměřené a skromné zacházení s Božím stvořením. Jak se můžeme stát zdravými?

V. Pět rad pro náš každodenní život

1. Praktikujme opravdu vděčnost! Když doma jíte a pijete – čiňte to společně! Neseďte u televize. Zahajte každé jídlo tím, že se krátce zastavíte a poděkujete Bohu. A pak: jezte pomalu a vědomě si vychutnávejte to, co vám Bůh dává.

2. To, co je hodnotné, nás smí také něco stát. Vím, že mnozí z nás musejí hodně počítat. A jde to těžce. Ale dobré potraviny, tedy německy „prostředky k životu“ (!) nemohou být ty nejlevnější. Průzkumy ukazují: biologická a fair výživa nemusí automaticky stát více, když tomu přizpůsobím své životní a stravovací návyky. Tedy: Někdy raději méně, proto lépe!

3. Užívejme si! Buďme kritičtí vůči reklamním a mediálním slibům. Osvoboďte se vnitřně od našeptávání zvnějšku, což vám udělá dobře. Svobodným není ten, kdo má největší výběr, nýbrž ten, kdo se rozhodl pro to, co má hodnotu.

4. Objevme pomalost! Jak je Boží stvoření krásné – to naše srdce sotva pozná v hektickém spěchu. Bůh k nám mluví spíše v tichu než v hluku. Často si myslím: neprožívám žáden pocit po Bohu a po dobru, které pro mne koná. Když jsi na tom stejně, pak se zastav, udělej si čas – a dovol, aby tě Bůh dohnal celou svou plností.

5. Objevme „dostatek“! „Dostatek“ je v naší společnosti cizí slovo. Vše je zaměřeno na „více“, na růst. Ekonomika potřebuje lidi, kteří jsou nespokojení, kteří nikdy nemohou dostat dost. Potřebuji pořád ještě více. A tak se nedostanu k tomu, abych se těšil z toho, co už je zde. Takový život neničí jen Boží stvoření – nýbrž také mne samého. Kdo pro sebe objevil: mám dost – více nepotřebuji!, ten bude spokojený. Ten se může věnovat rozhodujícím věcem: Vztahům. Přírodě. Chuti chleba. Lásce k Bohu. Užívání si milosti. Nasazení pro své bližní a spravedlivé vztahy. Kdo objevuje a vděčně oceňuje to, co pro nás Bůh koná – skrze Ježíše Krista, skrze jeho milost a každý den skrze jeho bohaté dary-, ten může být šťastným. A žít v souladu s Bohem a jeho světem.

A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Amen!