Filipským 4; Komunikace a vztahy 4/4

BIBLICKÉ ČTENÍ Filipským 4,10-23:

10 Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že již zase rozkvetla vaše péče o mne. Vím, vždycky jste na to mysleli, jen jste neměli příležitost. 11 Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. 12 Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. 13 Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. 14 Avšak učinili jste dobře, když jste mi pomohli v mých těžkostech. 15 I vy to víte, Filipští, že v počátcích evangelia, když jsem vyšel z Makedonie, ani jedna církev se nepodílela se mnou v příjmech a vydáních, jen vy sami; 16 vždyť i do Tesaloniky víc než jednou jste mi poslali na mé potřeby. 17 Ne že by mi šlo o dary; jde mi o to, aby rostl zisk, který se připisuje k vašemu dobru. 18 Dostal jsem tedy všecko a mám hojnost; jsem plně opatřen, když jsem přijal od Epafrodita dary, které jste mi poslali – jsou vůní příjemnou, obětí vhodnou, Bohu milou. 19 Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. 20 Našemu Bohu a Otci sláva na věky věků. Amen. 21 Pozdravujte všechny, kteří patří Kristu Ježíši. Pozdravují vás bratří, kteří jsou se mnou. 22 Pozdravují vás i ostatní bratří, zvláště ti, kteří jsou z císařského domu. 23 Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi.

TEXT KÁZÁNÍ Filipským 4,1-9

1 Moji bratří, které miluji a po nichž toužím, jste mou radostí a slávou; proto stůjte pevně v Pánu, milovaní. 2 Euodii domlouvám i Syntyché domlouvám, aby byly zajedno v Pánu. 3 Ano i tebe prosím, můj věrný druhu, ujmi se jich; vždyť vedly zápas za evangelium spolu se mnou i s Klementem a ostatními spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života. 4 Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! 5 Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. 6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. 7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. 8 Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. 9 Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi.

KÁZÁNÍ 

Milí přátelé, dnešní kázání je poslední z tématické řady s názvem komunikace a vztahy podle listu apoštola Pavla Filipským. Přečetli jsme všechny čtyři kapitoly. Pouze zrekapituluji, že Pavel píše dopis do prvního křesťanského sboru v Evropě. Píše ho z vězení, kde je zavřený, protože zvěstoval víru v Ježíše Krista. V římském vězení je odkázán na pomoc zvenčí a neví, zda bude propuštěn nebo ho popraví. Ani v této situaci nezapomíná na Boží lásku a na zaslíbení věčného života.  Ani zde neztrácí radost z Boha a vděčnost za to, že filipští rostou ve víře. Ani zde neváhá povzbudit své těžce zkoušené souvěrce ve Filipech, kteří čelí pronásledování a připomíná jim jádro křesťanské víry – Ježíš Krista, který je služebníkem všech lidí, ačkoliv je roven Bohu. Vyzývá k Ježíšově následování – i my máme svým životem sloužit bez ohledu na své společenské postavení – a to dobrovolně, s radostí a pokorou. Zároveň filipské ale Pavel varuje před falešným učením, které říká, že pohan se musí stát nejprve židem a až posléze křesťanem. Pavel toto učení odmítá a tvrdí, že díky Ježíši je Boží odpuštění bezpodmínečně přístupné všem lidem.

Dnes jsme přečetli závěr Pavlova dopisu, ve kterém své myšlenky uzavírá. Znovu vyzývá filipské k tomu, aby žili podle Ježíšova příkladu. “Stůjte pevně v Pánu, milovaní.” Ježíš se ponížil, v něm Bůh přijal lidství, aby lidem posloužil. Když Bůh nelpěl na svém božství, tak my, kteří ho následujeme, bychom na svém postavení lpět také neměli, což znamená, že můžeme sloužit druhým, aniž by nám bránilo naše vlastní ego. “Stůjte pevně v Pánu” zároveň znamená “odpouštějte si”. Ježíš totiž svou obětí na kříži usmířil nedůvěrou narušený vztah Boha a člověka. Nemyslím to nějak obecně, ale konkrétně. Každý z nás má chvíle, kdy se s vírou nespoléháme na Boha, ale rozhodujeme se sami podle sebe nebo se orientujeme podle něčeho jiného a Boží názor nás v tom momentu nezajímá. Ježíšova oběť nedůvěrou narušený vztah člověka a Boha usmiřuje. A nás, Ježíšovy následovníky, má jeho oběť vést k tomu, že sami budeme usilovat o smíření s ostatními.

Pavel uvádí konkrétní příklad na dvou filipských křesťankách Euodii a Syntyché. Obě nebyly jen tak ledajaké věřící ženy, které se pohádaly, že by jim Pavel patriarchálně řekl: No tak děvčata… Jednalo se o Pavlovy kolegyně. Obě sloužily evangeliu. Obě svou službou šířily víru v Ježíše Krista společně s Pavlem a Klementem, dalším filipským křesťanem. A nyní mezi sebou měly dámy spor. Ačkoliv to nelze říct na sto procent, předmětem jejich sváru byla s největší pravděpodobností jejich služba. Obě sloužily evangeliu, ale každá měla jinou představu o tom, jak by se to mělo dělat. Pavel je nabádá, aby se usmířily po vzoru Ježíše. Obě přece slouží Bohu. To znamená, že si vzájemně nejsou konkurencí, ale svou službou se doplňují. Dobro si navzájem nekonkuruje. Kdybych to měl ilustrovat, tak si představte, že bychom se tu s Romanem hádali, kde je lepší farář. Jednak je jasné, kdo…😂 Já se omlouvám. Neudržel jsem se. Je to nesmysl, takto uvažovat. Jsme každý jiný. Děláme každý tu farářinu po svém, což je dobře. Tím je naše společná služba pestřejší, protože se krásně doplňujeme. Navzájem si nejsme konkurencí. Služba Bohu není soutěž.

Pak Pavel vyzývá, aby křesťané ve filipech ani v té šílené situaci pronásledování neztráceli naději a radost. “Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!” V Pavlově podání se nejedná o lacinou radu. Neříká nám, že máme ignorovat, že se nám děje zlo. Ani on nepřehlížel, že je ve vězení. Jde o to, že ani vězení, ani pronásledování, ani jakékoliv zlo, které se nám může stát, nám nemůže vzít Boží lásku a odpuštění. Boží milosrdenství má v moci pouze Bůh a nikdo a nic nám ho nemůže sebrat. Což je důvod k radosti. Proto si Pavel může dovolit říct, aby se křesťané neutápěli ve svých starostech, ale aby děkovali Bohu a prosili Ho o cokoliv. Opět se nechce říct, že máme starosti, velké i malé, ignorovat, to ne, ale nemáme se v nich utápět. Vždyť Bůh je zdrojem pokoje, skutečného pokoje. Ten přichází, když se ve svém životě soustředíme na to dobré. Ať se děje, co se děje, nesmíme zapomínat na to dobré, co v životě máme. Pokud na to zapomeneme, co nám zbude? Jen to špatné. Když se ale budeme hlavně soustředit na to, co je podle Pavlových slov “pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu”, pak bude pokoj Boží s námi i v těch nejnáročnějších životních situacích. I Pavel měl na vybranou. Buď se na všechno vykašle, zanevře na všechny včetně Boha a s velkou pravděpodobností v tom vězení také zemře, nebo naopak se bude soustředit na to dobré, co mu dá sílu se v žádném případě nevzdat. Pavel umí být vděčný za to, co má.

V posledních řádcích svého dopisu kromě pozdravů Pavel děkuje, děkuje a děkuje. On filipský sbor založil, pracoval v něm, sloužil druhým maximálně, jak to jen šlo. Filipští Pavlovu službu uměli náležitě ocenit. Proto mu do vězení, nebo do jiných sborů, kde sloužil, posílali materiální zajištění. A protože i Pavel veděl, co se sluší a patří, tak byl vděčný a poděkoval. Nevnímal ocenění své práce jako samozřejmost. Proto děkovoval!Z poslední kapitoly listu filipským si lze k tématu vztahů a komunikace odnést těchto pět principů.

• Láskyplná konstruktivní zpětná vazba

Pavel Euodii a Syntyché nevynadal, nezostudil, nezakázal jim činnost, nedal se na stranu jedné proti druhé. Vyzval je, aby ve službě Bohu byly zajedno. Byla to laskavá výzva. Ať si klidně každá slouží po svém, ale to neznamená, že si musí jít po krku. Vždyť obě slouží Bohu. Tedy poskytujme si konstruktivní zpětnou vazbu ovšem s láskou, aby ten druhý mohl růst.

• Dobro si nekonkuruje.

Služba Bohu si nekonkuruje – není to soutěž. A netýká se to jen nás farářů, ale kohokoliv. Nejde o to, kdo nejlépe učí nedělku, kdo udělá nejlepší občerstvení. Jde o to, že si vzájemné posloužíme a tím sloužíme i Bohu. Nejde o to, kdo nejlépe zpívá v kapele. Jestli Roman, Anička, Erica nebo Lukáš. Ne, navzájem se doplňují. Ale pozor, abych to uvedl ještě na pravou míru. Musí jít o zpěv. Roman, Anička, Erica a Lukáš zpívají. Kdybych s nimi zpíval já, nešlo by o zpěv. V jejich případě je zpěv dobro. V mém případě se jedná o čiré zlo.

• Pochvala

Třetím principem je pochvala. Neváhejme se navzájem chválit. Pochvaly není nikdo dost. Pavel filipské křesťany hodně chválil a my si z toho můžeme vzít příklad. Pochvala dává najevo, že jsme si služby druhého člověka všimli a jsme za ni rádi.

• Ocenění

Čtvrtý princip souvisí se třetím. Ocenění. Vnímám rozdíl mezi pochvalou, poděkováním a oceněním. Před prázdninami jsem od dětí z dětského klubu dostal drobné dárečky za to, že se jim v pátek odpoledne na hodinu a půl věnuji. Ta radost, která se mi rozlila v hrudi byla krásným pocitem, který uzavřel výukovou sezónu. Je důležité vědět, že si někdo cení mé služby – práce i času. Proto zde ve sboru velice rádi pořádáme jednou za rok večer pro dobrovolníky, kdy je zveme na večeři. Vaší služby si ceníme. 

• Děkuji / Prosím

Posledním principem jsou kouzelná slovíčka děkuji a prosím. Buď máme tendenci na ně zapomínat nebo naopak je vnímáme jako komunikační samozřejmost. Jejich obsah je ale velmi důležitý. Pavel nás učí, že máme druhým lidem sloužit tak, jako Kristus. Ale služba není samozřejmost. Ani Boží služba, ani lidská. Proto nás apoštol učí prosit – Boha i druhé lidi a děkovat – Bohu i druhým lidem.Závěrem. Párkrát jsem už v životě zaslechl, že Bible je neaktuální stará kniha, která nám dnes nemá, co říct. Doufám, že jste se během uplynulých týdnů přesvědčili, že to tak není. List Filipským nám toho hodně řekl i k našemu současnému tématu Komunikace a vztahů v našem sboru. Kéž do naší vzájemné komunikace a našich vztahů vstupuje Bůh svým Duchem a žehná nám. Amen