Filipským 2; Komunikace a vztahy 2/4

BIBLICKÉ ČTENÍ Filipským 2,1-18:

1 Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: 2 dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, 3 v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; 4 každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. 5 Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši:6 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.9 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10 aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí –11 a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.12 A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti – s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. 13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. 14 Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, 15 abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, 16 držte se slova života, abych se vámi mohl pochlubit v den Kristův, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal. 17 Ale i kdybych měl skropit krví oběť a službu, kterou Bohu přináším, totiž vaši víru, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi; 18 stejně tak se i vy radujte a spoluradujte se mnou.

TEXT KÁZÁNÍ Filipským 2,19-30:

19 Mám naději v Pánu Ježíši, že vám brzo pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, když se dovím, co je s vámi. 20 Vždyť nemám nikoho, jako je on, kdo by se tak upřímně o vás staral; 21 všichni si hledí jen svého, a ne toho, co je Krista Ježíše. 22 O Timoteovi však dobře víte, jak se osvědčil, když se mnou jako syn s otcem sloužil evangeliu. 23 Jeho tedy doufám pošlu, jakmile uvidím, co bude se mnou. 24 Spoléhám pak na to v Pánu, že i sám brzo přijdu.25 Za nutné jsem však uznal poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste vyslali, aby mi posloužil v tom, co jsem potřeboval. 26 Stýskalo se mu totiž po všech vás a byl znepokojen, že jste se doslechli o jeho nemoci. 27 A opravdu byl nemocen na smrt; ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. 28 Proto jsem ho poslal co nejdříve k vám, abyste měli radost, že ho zase vidíte, a tak aby mi ubylo starostí. 29 Přijměte ho tedy v Pánu se vší radostí a takových bratří si važte; 30 neboť pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti a nasadil život, aby doplnil to, v čem vy jste mi posloužit nemohli.

KÁZÁNÍ 

Milí přátelé, na úvod pouze připomenu, čemu se v kázání tento měsíc budeme věnovat. V rámci kázání budeme řešit témata, která vzešla z rozvojového plánu našeho sboru na dalších šest let. Minulý týden jsme zahájili kazatelskou řadu na téma Komunikace a vztahy. Téma, které se budeme snažit zpracovat pomocí listu apoštola Pavla Filipským.

Přiznám se, že jsem se celé druhé kapitole věnoval kazatelsky poprvé. Už jsem jednou kázal samostatně na Hymnus na Krista, ale celé kapitole jsem se věnoval poprvé a musím říct, že hned na začátku jsem se zhrozil. Pavel vyzývá křesťany, aby byli jedné mysli a pokládali druhé za přednější než jsou oni sami. Já si hned začal představovat v hlavě hororové scény. Že jsme všichni stejně oblečení, ve stejné barvě. Třeba šedé. Ta neprovokuje. Farář řekne z kazatelny nebetyčnou hloupost, ale vy si ji musíte myslet, protože máme být jedné mysli a vaše já není důležité, protože přednější jsou druzí. A kdo si nemyslí to samé jako pan farář, je špatný křesťan. Díky Bohu jsem se z této představy rychle probral a došlo mi, že tohle Pavel na mysli skutečně neměl. Být jedné mysli neznamená tento extrém, že budeme mít všichni stejný názor na všechno. A pokládat druhé za přednější sebe skutečně neznamená, že mé já nemá hodnotu a mé potřeby nejsou důležité.

Co tím Pavel myslel? V čem máme smýšlet stejně a být jednou duší a jednou láskou? Na to apoštol odpovídá tzv. Hymnem na Krista, ve kterém dává Ježíše za příklad služebníka. My lidé se totiž obvykle vnímáme velmi vážně. Zvláště své společenské postavení, roli nebo svůj věk a zkušenosti. Jsem farář, tak tady přece v kuchyňce nebudu vyklízet myčku. Jak jako že se mnou nesouhlasíte? Víte kolik mi je let? Kolik je vám? Těm, kteří by podobně chtěli smýšlet, Pavel dává za příklad člověka – Ježíše z Nazareta, o kterém se v církvi věří, že byl roven Bohu. A hele, hádejte co, tento člověk, který byl roven Bohu, na té rovnosti vůbec nelpěl. Vzhledem k tomu, kým byl, si mohl nechat sloužit od ostatních jako král. A ono ne. Naopak, ze sebe udělal toho nejposlednějšího z posledních. A to je ten důvod, proč ho Bůh vyvýšil a dal mu jméno nad každé jméno, protože se stal služebníkem. Krásně tento motiv zpracovává pohádka Jana Wericha O rybáři a jeho ženě. Ti bydlí v láhvi od octa. Řybář jednoho dne chytí kouzelnou rybu, ale nic od ní nechce a pustí ji. Ale jeho žena si klepe na čelo a posílá muže za rybou, ať po ní chce alespoň novou chalupu. Ryba dá chalupu. Pak ženě to nestačí a chce vilu, a pak chce být králem, císařem, papežem. Ryba vždy splní přání. Ale i být papežem je ženě málo a nakonec chce být jako Bůh. I to ryba splní a rybář i jeho žena se ocitnou znovu v láhvi od octa. Bohu je totiž ukradené naše společenské postavení. Nebo čí názor je chytřejší. Důležité je, zda následujeme Ježíše Krista v jeho službě.

Právě v tom máme být jednotní a jednomyslní – že  sobě navzájem máme být služebníky. A kdo má vyšší funkci, vyšší společenské postavení, více peněz, více inteligence, má pouze větší zodpovědnost za svou službu druhým. O všem ostatním se lze klidně hádat, vyměňovat si názory a myšlenky, které mohou být různé. Můžeme spolu nesouhlasit, jakou barvu má mít víno při večeři Páně. Ale na tom, že jsme si navzájem služebníky, má být jednoznačná shoda. Když Boží Syn, kterému bychom měli teoreticky sloužit, slouží nám lidem a to dokonce až za hrob, tak my bychom ho měli následovat a sloužit si navzájem. O tom skutečně není diskuze.

Ježíš nám svou smrtí a vzkříšením posloužil. Tím nás zachránil před důsledky našeho hříchu. Posloužil nám tím, že na své božské důležitosti nelpěl. My máme podle Pavla tuto Ježíšovu záchranu uvádět ve skutek, neboli realizovat ji tím, že budeme svým životem, prací, schopnostmi, láskou sloužit druhým.

Stejně to platí i pro další Pavlovu větu: “Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí.” Neznamená to, že máme ve všem držet ústa a krok. Ale pokud jde o službu druhým, tak bez reptání a pochybování. “Cože? Vítat lidi v kostele u vchodu? Tak tohle já fakt dělat nebudu. Víte kdo já jsem?” Pavlovi jde o to, abychom byly jako Boží děti, co se týče vzájemné podpory a služby – bezelstní. Na rozdíl od běžné společnosti, která funguje na principu nadřízený/podřízený, věčného reptání a na vlastním prospěchu. Křesťané mají fungovat podle jiného principu a sice služebnosti – v tom máme podle Pavla zářit jako hvězdy. Vždyť právě proto, že Ježíš na své rovnosti s Bohem nelpěl, ale stal se služebníkem, ho Bůh vyvýšil a dal mu jméno nad každé jméno.

Na konec druhé kapitoly Pavel dává za příklad ježíšovského služebnictví dva mladé muže – Timotea a Epafrodita. O Timoteovi se Pavel zmiňuje na více místech. Podle všech zmínek lze říct, že byl Pavlovým mladým žákem, asistentem, dále spolupracovníkem a později nástupcem. Pravděpodobně se stal i biskupem v církvi v Efezu. Pavel ho chválí a vyzývá Filipské, aby si ho vážili za jeho službu evangeliu. A to muselo vzhledem k věku a postavení mladého žáčka znít velmi provokativně. Mladý člověk si zpravidla musel respekt zasloužit a odpracovat, pokud nepocházel z bohaté rodiny. O Epafroditovi toho víme mnohem méně. Zřejmě pocházel z filipského sboru. A byl povolán k tomu, aby byl poslíčkem. Měl za úkol odnést do vězení Pavlovi sbírku a sloužit mu zde. Poslíčci a sluhové moc dobré společenské postavení neměli. Proto musela Pavlova výzva, aby si filipští takových lidí vážili, znít také dost provokativně. Nemluvě o tom, že ho Pavel označil za svého spolubojovníka a spolupracovníka. Vyzdvihl u Epafrodita fakt, že ve vězení, když sloužil Pavlovi, tak onemocněl a fakticky tak nasadil svou službou život Kristově dílu. A Pavel nezapomíná filipským připomenout, že oni toto díky Epafroditovi podstoupit nemuseli. Pavel chce křesťanům změnit perspektivu. V Božích očích není důležité společenské postavení, věk nebo peníze. V Božích očích je důležitá vzájemná láska, která se prakticky projevuje ve službě druhým lidem.

Závěrem, i ze druhé kapitoly listu Filipským si lze odnést pár myšlenek či praktických rad, kterými lze zlepšovat vztahy a komunikaci ve sboru.

• Nabízet pomoc

Nabídnout pomoc není nic jednoduchého. Samotnému mi to jde těžko. Hraje v tom roli ostych, malé sebevědomí, nebudu se někam vtírat, oni o to nestojí. Nebo v tom může hrát roli myšlenka, že přece by si o pomoc řekli, kdyby ji potřebovali, ne? Ne. Někdy ne. Takže, milí extroverti, klidně se zeptejte, pokud můžete a chcete někomu pomoci. Vždyť, co se stane? Buď bude ta nabídka využita a oceněna, nebo nebude využita. A milí introverti, zkuste překonat ostych, pokud můžete a chcete někomu pomoci. Vždyť, co se stane? Buď bude ta nabídka využita a oceněna, nebo nebude využita. A pokud nebude využita, tak to neznamená, že o vás nikdo nestojí. Jen ta služba momentálně není potřeba.

• Umět říct ano

Pokud vás někdo požádá o pomoc, o službu a vy můžete, neváhejte. Něco jiného je, když nemůžete z jakéhokoliv důvodu. Tím může být čas, potřeba odpočinku, může to být nedostatek schopnosti a dovednosti. Když má někdo hrůzu z pozornosti, těžko ho budu prosit, aby četl na bohoslužbách. Pokud vám ale nic ve službě nebrání, tak pojďte do toho.

• Umět říct ne

Umět říct ne je důležitá dovednost, kterou je potřeba se učit. Pavel nám dává Ježíše za příklad služebníka, který sloužil až za hrob, ale nechce po nás, abychom se stali druhým Ježíšem. To znamená, že když někdy kývnout na nějakou službu z jakéhokoliv důvodu nemůžete, tak se nic neděje. Nedělá to z vás automaticky špatného křesťana.

• brát ohled/nepřepínat své síly

Brát ohledy na jedné straně a nepřepínat své síly na straně druhé. Co tím myslím? Může se vám stát, že zde ve sboru nějakou aktivitu děláte a sháníte na to pomoc. Důležité je při hledání pomoci brát ohled na možnosti a schopnosti těch, které žádáte o pomoc. Na druhé straně, když vás žádá někdo o nějakou službu, tak je důležité umět zhodnotit své možnosti nebo schopnosti a s poděkováním za důvěru odmítnout. Zjednodušeně řečeno, ne každý může učit děti v nedělce.

• Mít respekt k těm, co slouží

Pavel ukázal na žáčkovi Timoteovi a poslíčkovi Epafroditovi, že je důležité si vážit těch, co jakkoliv slouží druhým lidem. A není malých služeb. Křesťanství je postavené na služebnictví. Syn Boží posloužil svou smrtí a vzkříšením nám. Jeho služby si velmi vážíme a můžeme si tak vážit i služby ostatních lidí. Amen