Filipským 1; Komunikace a vztahy 1/4

BIBLICKÉ ČTENÍ Filipským 1,1-11:

1 Pavel a Timoteus, služebníci Krista Ježíše, všem bratřím v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech, i biskupům a jáhnům:2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.3 Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás 4 a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím;5 jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud 6 a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.7 Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium. 8 Bůh je mi svědkem, jak po vás všech vroucně toužím v Kristu Ježíši.9 A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost;10 abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův,11 plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

TEXT KÁZÁNÍ Filipským 1,12-30:

12 Rád bych, bratří, abyste věděli, že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia, 13 takže po celém soudu i všude jinde je známo, že jsem vězněn pro Krista, 14 a mnohé bratry právě mé okovy povzbudily, aby se spolehli na Pána a s větší smělostí mluvili beze strachu slovo Boží. 15 Někteří sice kážou Krista také ze závisti a z řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem. 16 Jedni z lásky, protože vědí, že jsem tu k obhajobě evangelia, 17 druzí z touhy po uplatnění, ne z čistých pohnutek, a domnívají se, že mi v mém vězení způsobí bolest. 18 Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat. 19 Neboť vím, že se mi vše obrátí k dobrému vaší modlitbou a přispěním Ducha Ježíše Krista. 20 Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí.21 Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. 22 Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, 23 táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; 24 ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. 25 Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu a k radosti vaší víry, 26 abyste se mohli mnou ještě více chlubit v Kristu Ježíši, když k vám opět přijdu. 27 Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium 28 a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha. 29 Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět; 30 vedete týž zápas, jaký jste u mne viděli a o jakém nyní slyšíte.

KÁZÁNÍ 

Milí přátelé, v následujícím roce se budeme v kázáních věnovat tématům z rozvojového plánu, který jsme si vytyčili na následujících šest let. Tématy jsou například aktivity a lidé, evangelizace, spiritualita, mládež a děti. Téma na toto září zní Komunikace a vztahy, které se budeme snažit přiblížit pomocí listu apoštola Pavla Filipským. V rámci zářijových bohoslužeb si přečteme celou epištolu.

Dnes jsme přečetli první kapitolu. Nejprve je důležité říct něco o filipském sboru. Město Filipi založil Filip Makedonský, otec Alexandra Velikého. Bylo to tedy severomakedonské město, které Pavel navštívil v letech 48-49 a založil zde první křesťanský sbor na území Evropy. Město bylo římskou kolonií s velkým počtem vojáků a římských vlastenců. Založení sboru nemohlo být nic jednoduchého, protože Římané, kromě různých božstev, uctívali jako boha svého mocné císaře Tiberia. A najednou jim někdo jako Boha zvěstuje nějakého Judejce popraveného na kříži, který údajně vstal z mrtvých. Kromě toho, že to římanům muselo znít jako vlastizrada a rouhání, tak jim nemohlo určitě jít do hlavy, že by Bůh byl takový lůzr, že by se nechal takto potupně popravit.

Proto mnoho křesťanů ve Filipech čelilo pronásledování a vězení. Vězení se nevyhnulo ani apoštolu Pavlovi, který tuto epištolu píše právě z něj. Jak píše, je uvězněn pro Krista. Seděl v base, protože šířil zvláštní formu židovské víry v mesiáše, jehož popravu jeho stoupenci vnímali jako rituální oběť Bohu za lidské hříchy, protože třetího dne od své smrti vstal z mrtvých. Porazil smrt, čímž otevřel každému člověku cestu k věčnému životu u Boha.

Pavel byl kvůli tomu ve vězení, což mu ovšem nebránilo v tom být vděčný za sbor ve Filipech a modlit se za něj. Je vděčný za to, že Filipané jsou křesťané – žijí s vědomím toho, že Bůh je jim nablízku a odpouští jim hříchy. Zároveň tuto víru šíří dál ve Filipech. Pavel se modlí  za to, aby měli lepší a lepší vztahy mezi sebou a rozpoznávali v nich Boží lásku. Modlí se za to, aby dokázali Boha vnímat v různých životních situacích, a tak byli připraveni na setkání s Ježíšem.

A jde jim sám příkladem. Pavel je ve vězení. Já v něm nikdy nebyl, ale představuji si, že je to něco velmi psychicky náročného, děsivého, frustrujícího a smutného. Do toho ztráta svobody a namnoze i lidské důstojnosti. I v této situaci má ale Pavel radost. A má pro to tři důvody. Zaprvé, jeho zatčení povzbudilo mnohé bratry ve víře v šíření evangelia. Což je taková náboženská konstanta. Když je nějaké náboženství potlačováno, tím spíš roste počet jeho členů. Za druhé, jeho zatčení motivovalo k šíření evangelia i ty, kteří Pavla neměli rádi. Takže teď, když byl zatčen, začali kázat o Ježíši Pavlovi na truc. Pavel z toho má radost. Šíří evangelium sice ze špatných pohnutek, ale to je jedno. I to si Bůh podle Pavla použije k dobrému. A za třetí, Pavel vnímá své vězení jako win-win situaci. Buď ho ve vězení popraví, což v jeho případě znamená, že bude v Božím království s Kristem, v což jednoznačně věřil. Nebo ho propustí a on se znovu shledá s filipskými a bude moci opět pokračovat v šíření evangelia. Z jeho úhlu pohledu zkrátka nemůže prohrát.

A k tomuto přístupu povzbuzuje Pavel věřící ve Filipech, aby vedli zápas ve víře v evangelium. Přiznám se, že spojení slov zápas a evangelium mě vždycky vytáčelo. Je to tím, že jsem se často setkával s mylným výkladem tohoto slovního spojení. S takovou tou představou, že my křesťané musíme bojovat proti tomu hříšnému světu, který je všude kolem nás. Jenže Pavel o ničem takovém nemluví. Říká filipským, že mají zápasit o svou víru v evangelium navzdory protivenstvím, které jim může přinést život. Například navzdory pronásledování a věznění jako u Pavla. Navzdory těžkostem života, nemocem, nespravedlnostem, nenaplnění tužeb a snů, věřte, že Bůh je vám nablízku. Bůh tu není pro lidi, jen když se jim daří. Je tu vždy pro každého, a mnohdy právě ve chvílích, kdy je zle.

Určitě jste zvědaví na to, kde v té první kapitole epištoly Filipským je to téma komunikace a vztahy. Tak jdeme na to. Do teď jsme řešili kontext a obsah začátku Pavlova dopisu. Mě ale velice zaujala forma jeho psaní. Ten jeho pozitivní vibe. Všiml jsem si pěti bodů, jakými Pavel velice inspirativně ve svém dopise komunikuje a tím spoluvytváří dobré vztahy s filipskými křesťany i mezi nimi.

• vděčnost

Pavel je vděčný za křesťany ve Filipech a neváhá jim to říct. Neváhá je pochválit. Nebojí se je pochválit. A to je moc dobře. Chvalme se navzájem. Já jsem za vás moc rád. Za to, co všechno děláte zde ve sboru a mimo něj. Že svým životem nesete evangelium, kdekoliv jste. Mezi přáteli, v práci, na internetu. Jsme si inspirací navzájem a za to můžeme být vděční. V pochvale druhého je určitě Boží přítomnost.

• pozitivní přístup

Pavel je nesmírně pozitivní. Až by se možná chtělo říct nesnesitelně pozitivní. Jako ten pejsek z toho obrázku. Pejsek pije kávu, říká si, jak je všechno v pořádku. Akorát, že okolo něj hoří. Tak takhle to Pavel nemá. On neignoruje, že je ve vězení. Neignoruje, že filipští čelí pronásledování. Ale i v této velice těžké situaci vnímá Boží přítomnost. Vnímá i to dobré. Bůh je s ním i v tom vězení a s filipskými v jejich utrpění. My bychom si mohli žehrat, že je náš sbor zadlužený až po uši, potřeboval by rekonstrukci vnitřních prostor a na to teď nemáme. To je pravda. Ale také je pravda, že jsme velký sbor, pestrý, máme hodně dětí a šikovnou mládež. Pořádáme spoustu aktivit, protože jsme schopní. Máme skvělé vztahy. Oproti tomu je loupající se zeď v kapli nic.

• nepředpokládat, že ten druhý to myslí zle

Zde si dovolím vzít Pavla jako negativní příklad. Pavel tvrdí, že někteří začali kázat evangelium ze špatných pohnutek, například kvůli vlastnímu sebeuplatnění. Nehodlám Pavlovi jeho obvinění vyvracet. On filipské znal, narozdíl ode mě. Ale jde mi o ten přístup předpokládání, že ten druhý má zlé úmysly. Což je při budování vztahů a dobré komunikaci špatná cesta. Děje se tak často na sociálních sítích nebo v mailech, ale i tváří v tvář. V tom si dovolím vás povzbudit. Zkusme hned na první dobrou nepředpokládat, že ten druhý tu nevhodnou poznámku, špatně formulovaný mail, nebo cokoliv jiného, myslí zle. Je možné, že se jen nešťastně vyjádřil. Myslel to úplně jinak. Udělal hloupý vtip. Nemá svůj den atd.

• nepředpokládat, že ten druhý to dělá špatně

I když Pavel kritizuje motivace některých, proč se rozhodli šířit evangelium. Tak ale nekritizuje způsob, jakým to dělají. I jejich způsobu přiznává efektivitu. I jejich evangelizaci si Bůh použije k dobrému. Pavel sám sebe nevnímá jako toho nejlepšího. Což je pro komunikaci a budování vztahů důležitá schopnost. Já tím dlouho trpěl u nás doma. My jsme dlouhou dobu neměli myčku. A samozřejmě jsem nádobí nejlépe myl já. Trvalo mi než jsem pochopil, že nádobí nemyji nejlépe, ale pouze jinak. Stejně to platí pro jakoukoliv činnost zde ve sboru. A je potřeba se to učit nepředpokládat, že já bych ten text přečetl lépe, já bych tu víkendovku zorganizoval lépe, já bych tu nedělku učil lépe, já bych ten karneval zařídil lépe atd. Jednak pokud je to pravda, tak se mi prosím ozvěte, rádi vám dáme prostor. A pak ne lépe, pouze jinak. Předávat víru druhým jde různými způsoby, které si Bůh použije podle svého uvážení. Přístup, který jsem se naučil kdysi od Romana, když mě zde zaučoval. Řekl mi: “Já ti 2x ukážu, jak ten dětský klub vedu já a ty si pak najdi svůj způsob.” Tento přístup vede k důvěře, k lepším vztahům, k bohatšímu společenství, ke spoluprác a k rozvoji mě samotného i toho druhého.

• dokázat se navzájem povzbudit

Pavel byl v těžké nezáviděníhodné situaci. A přesto neváhal povzbudit druhé, aby se s důvěrou spoléhali na Boží přítomnost, lásku a dobro. A nejen, aby se na Boha spoléhali, ale sdíleli se s vírou v Boha s každým, kdo má zájem. Z toho si jednoznačně můžeme vzít příklad. Povzbuzovat se navzájem, když je před námi těžký úkol. Závěrem, i když se ocitáme v těžkém období života, nezapomínejme, že Bůh je s námi, nenechme se převálcovat a vnímejme i to dobré. Chvalme se navzájem, snažme se vnímat to dobré v druhých, dávejme si navzájem prostor pro uplatnění svých darů a neváhejme se navzájem povzbudit a dodat odvahu. Jedině tak můžeme společně vést zápas ve víře evangelium. Amen