Evangelium: O půstu

BIBLICKÉ ČTENÍ Marek 2,18-22: 18 Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: „Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“ 19 Ježíš jim řekl: „Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. 20 Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v ten den, se budou postit. 21 Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší. 22 A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy, a víno i měchy přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!“

TEXT KÁZÁNÍ: Matouš 6,16-18: 16 A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. 17 Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, 18 abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

KÁZÁNÍ

Než se vrhneme na samotné kázání, mohu vás poprosit, zda byste zvedli ruku ti z vás, kdo má s půstem od čehokoliv v postním období vlastní zkušenost? Děkuji. Ptám se pouze ze zvědavosti, jak na tom jako shromáždění jsme. Zda máme nějakou zkušenost. Záměrně se neptám, zda se postíte teď a od čeho. Záhy vysvětlím proč.

Co je půst? Obecně se jedná o odepření si jídla. Při půstu se pije pouze voda a nejí se žádné jídlo. Občasný  půst prý má blahodárné účinky na organismus. Ale pozor, nesmí se to přehánět a lepší je naprostý půst od jídla nejprve konzultovat s lékařem, aby vám náhodou neublížil. Mohou si ho dovolit pouze zdraví lidé. A pak existuje půst, který má náboženský rozměr. Různé formy půstu jsou společné téměř všem náboženstvím. Židé mají několik postních dnů, kdy se mj. soustředí na studium Tóry. Muslimové mají svůj postní svátek Ramadán, který mimochodem začíná dnes večer. V józe se doporučuje půst jednou za týden. Křesťané mají postní období. Na tom se tak nějak obecně shodneme. Ovšem postní praxe se napříč církvemi velmi různí. V naší církvi je půst velmi individuální záležitostí. Nějakou evangelickou formu půstu nemáme. Nejčastěji se lidé postí od jídla. Buď jeden den v týdnu komplet nejí, nebo se na 40 dní zřeknou určitého typu jídla – nejčastěji masa, fastfoodu nebo sladkého, což osobně považuji za nejtěžší. V dnešní době se křesťané nepostí pouze od jídla, ale moderní je půst od soc. sítí nebo televize. Asi i komplet od internetu, na kolik je to možné. Přece jen je internet nutný v mnoha profesích k práci. Dále od alkoholu, kávy atd. Naše církev vyhlašuje už několik let pravidelně autopůst. Čtyřicet dní bez auta. Možný je samozřejmě i půst naruby. Tedy nezřeknout se něčeho v postním období, ale naopak něco začít dělat. Například začít běhat nebo se více věnovat svým blízkým. Nebo třeba odkládat denně peníze na charitu, udělat si čas na čtení nějakého biblického textu atd. V dobru se fantazii meze nekladou. Ovšem přátelé, důležité je postit od něčeho, co mi bude chybět. Pokud jste abstinenti, chápete, že půst od alkoholu v postním období úplně neplatí, že? Stejně tak, když nemáte televizi.

A nyní se zaměřme na Ježíše a jeho názor na půst. Nejprve jeho spor o půst z Markova evangelia. Ježíš byl tázán, proč on a jeho učedníci se nepostí, když ostatní (farizeové, Jan Křitel) se postí. Půst byl vnímán jako úkon veliké zbožnosti, tak to znamená, že Ježíš není zbožný? Kdepak. Ježíšův důvod pro nepůst je jiný. Farizeové se postili nad rámec svých povinností. Podle Tóry se mají Izraelci postit pouze tehdy, pokud jsou pozůstalými. Jinak půst nikde není přikazován. Je výrazem pouze osobní zbožnosti věřícího, který jím chce Bohu obvykle dát najevo své pokání. Proto se postil i Jan Křtitel, který volal lidi k pokání, aby je Bůh nepotrestal. Ježíš se nepostil, protože kázal lidem zcela něco jiného – novou a radostnou zprávu o příchodu Božího království pro všechny. Nekázal o trestu, ale odpuštění. Proto pokání mohlo být vnímáno pozitivně. A když Ježíš káže odpuštění, radost a Boží lásku, přece se nebude postit. Na to bude ještě čas. Půst byla stará tradice otců, která se momentálně nehodí pro Ježíšovo nové učení. Podobně se nehodí nové kvasící víno do starých měchů. Vždyť by se zničily. Což neznamená, že se křesťané nemohou postit, pokud chtějí. Mohou. Ovšem už nemusí pouze z důvodu pokání, ale z důvodu vděčnosti Bohu za jeho milost. Navíc tento Ježíšův názor na půst nám může vyústit v jednu praktickou radu k naší vlastní postní praxi. Už jsem na to párkrát narazil při svém farářování. “Pane faráři, je to velký hřích, když půst poruším nebo ho vůbec nedržím?” Vůbec ne. Může se stát, že se postíte od sladkého a v postním období má někdo z vašich blízkých oslavu. Nebo k někomu jdete na návštěvu a ten dotyčný vás hostí sladkostí. Tak přerušíte půst. A poté na něj opět navážete. Postní období neslouží ke společenským faux pas. Stejně tak není problém, pokud této praxi vůbec neholdujete. Jinými slovy: Půst je tu pro mě a ne já pro půst.

Navíc, jak jsme četli v Matoušově evangeliu, podle Ježíše je půst zcela osobní záležitost mezi konkrétním člověkem a Bohem. Neslouží k tomu, abych dával lidem najevo svou zbožnost. Dokonce neslouží ani k tomu, abych byl třeba inspirativním vzorem pro ostatní. Třeba jako farář, že bych teď prozradil, že se postím od toho a onoho, přidejte se. Ne, pokud se chci postit z náboženských důvodů, tak to nemám dávat najevo. Ať už svým zevnějškem, ale řekl bych, že ani svým chováním. On takový půst od jídla může kolikrát způsobit určitou nervozitu, až podrážděnost. Ale ta by se neměla projevit mou nevrlostí vůči ostatním. Není to jejich vina, že já se postím. V takovém případě by byl půst kontraproduktivní. Půst má být čistě osobní záležitost mezi mnou a Bohem.

Na druhou stranu se prozrazení asi lze těžko vyhnout, protože se lidé dřív nebo později zeptají. Když normálně pijete 4 kávy denně a najednou nic, tak se lidé zkrátka zeptají. Na to bych měl dvě obecné rady. Za prvé, úplně v klidu odpovězte, že se postíte. Nic tím neporušíte. I nadále se jedná o čistě vaši věc. A za druhé, neptejte se. “Dáš si pivo? Ne, díky. PROOOOČ?” Neptejme se. Já vím, ono to vyklouzne, ale snažme se v takových případech neptat. A to ani když už není postní období. Důvody totiž mohou být různé (náboženské, zdravotní, dietní, těhotenské) a úkolem křesťana fakt není druhé lidi zbytečně vystavovat rozpakům.

Asi nemusím říkat, že půst není povinností. Bůh ho po nás rozhodně nevyžaduje. Také, že neděle není postním dnem, protože oslavujeme, že Ježíš vstal z mrtvých. Když slavíme, nemůžeme držet půst. Stejně tak doufám, že nemusím říkat, si nelze půstem na Bohu nic vysloužit. Půst má především sloužit mě. K čemu? K tomu, abych se více zaměřil na svůj vztah k Bohu, k sobě samému a druhým lidem. To, od čeho se postím, mi má být upomínkou na Boha, na druhé lidi a na sebe sama. Na to, co bych mohl třeba na sobě zlepšit. Například sebelásku. Neplést se sobectvím. Ale mohu během půstu zapracovat na tom, že se budu mít víc rád – svoje tělo, své dobré vlastnosti, schopnosti a mohu to třeba propojit s větší vděčností Bohu za všechny dary, kterými mě obdaroval, nebo sebelásku mohu propojit s tím, že na druhé budu milejší, shovívavější nebo vůči nim štědřejší. Součástí půstu může být dobročinnost, ale samozřejmě nemusí, pokud na dobročinnost nemám. Ovšem obvykle se člověk na čas zřekne něčeho, co ho obvykle stojí peníze. Ty pak může dát na něco dobrého. A samozřejmě pokud v postním období nabudu nějakou dobrou praxi, mohu v ní pokračovat i v dalším období církevního roku. Pokud se začnu mít více rád, nemusím s tím po Velikonocích přestávat. Naopak.

Zkrátka půst je dobrovolné duchovní cvičení, se kterým mohu kdykoliv začít. I během postního období a také s ním mohu kdykoliv skončit. Je to čistě záležitost mezi mnou a Bohem, Otce, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Amen