Blaze tichým

Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi do dědictví.

(Matouš 5,5)

Úvod: Blaze tichým

Milí přátelé, u libeňských evangelíků jsme si v letošním předvelikonočním postním období naplánovali postupně vysvětlit Ježíšova blahoslavenství. Matoušovo evangelium, 5. kapitola. Na dnešek mělo připadnout třetí z nich: „Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“ Původně jsem pro tuto výjimečnou příležitost chtěl připravit nějaké speciální „koronavirové“ kázání. Pak jsem ovšem nabyl dojmu, že právě třetí blahoslavenství se do naší současné, zcela výjimečné situace vlastně výborně hodí.

Životní styl Božího království

Naše kultura je, nebo do nedávna byla, přímo posedlá životním stylem. Všechna média kolem nás i my sami jsme se zaobírali oblečením, zdravím, hubnutím, auty, sexuálním životem, zařízením interiérů či zahrady… Většina se točila kolem toho, jak jednotlivé součástí našich životů navenek vypadají. Boží království, které mezi nás přišel slavnostně vyhlásit a spustit Ježíš, nabízí alternativní životní styl. Boží království podle Ježíše zanedlouho zaplaví svou uzdravující mocí celý svět, ale už dnes chce ovlivnit jednotlivé části našich životů. V ježíšovském životním stylu jde mnohem více o to, co je skryto pod povrchem. Nabízí se nám jako alternativa vůči sekulárnímu životnímu stylu – žít jako by nic nad námi nebylo. Ale nabízí se i jako alternativa vůči i pobožnůstkářskému – falešně zbožnému – životnímu stylu zmatených náboženských učitelů všech časů. Buďte lidmi Božího království, vyzývá nás Ježíš. Buďte Božími obrazy. Buďte Božími lidmi, lidmi, jakými vás Bůh od počátku zamýšlel. A právě v řadě Ježíšových blahoslavenství se možná nejlépe odkrývá paradoxní životní styl Božího království. Na náš první postmoderní pohled nesmyslný a neúspěšný. Pod povrchem ovšem skrývající poklady, které jinde nenajdeme. V následujícím se nejprve pokusím vysvětlit, co blahoslavenství tichých znamenalo tehdy, za Ježíšových časů. Pak navrhnu, jak ho aplikovat do dnešní koronavirové krize.

Blahoslavení tiší tehdy…

„Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi.“ Takto překládají středověcí kraličtí překladatelé. Co to znamenalo tehdy? Když Ježíš mluví o blahoslavených lidech, popisuje lidi, kteří jsou na tom před Pánem Bohem skutečně dobře. Žádné světce, obyčejné lidi jako my, kteří ovšem našli ve svém životě ten správný, Bohem darovaný směr. Jak se Bůh dívá na lidské životy? Jak vypadá skutečně šťastný život, na té nejhlubší myslitelné rovině? Jaký je skutečný smysl lidského života? Blahoslavený je ten, kdo na tyto klíčové otázky našel tu správnou odpověď. Vzniká dojem téměř jakési gratulace. Pozor, nejde tu primárně o lidské pocity, ale o skutečný stav věcí v Božích očích, který může být jiný, než se nám jeví. A kdo je ten blahoslavený tichý? Nejprve máme tiché z donucení. Někdo je prostě zakřiknutý. Někomu nic jiného než skromnost a tichost nezbývá, protože jeho hlas zní příliš potichu, takže je neslyšen. Někdo odsunut na okraj, zbaven práva do věcí mluvit. Nejprve jsou zde tiší z donucení. Takovým ovšem už Starý zákon slibuje, že i když jim nenaslouchají lidé, Bůh o nich ví. Vůči žádné lidské duši není Bůh Bible lhostejný a netečný, pokud se k němu obrátí s důvěrou a nadějí. Bůh dokonce takovým zakřiknutým či tichým naslouchá nejprve. A pokud ho volají, třebas i šeptem, protože je tím posledním, u koho hledají zastání, nejsou ztraceni. Naopak, v Božích očích jsou těmi, komu bude jednou patřit země, obnovená země, Boží království.

Pak ovšem máme tiché volbou. Řecké slovo, které najdeme v biblickém původním znění totiž nepopisuje primárně slabou, bezzubou, netečnou nebo ponurou tichost. Mnohem spíše míří směrem k ohleduplnosti, mírnosti, zdvořilosti, neokázalosti a jemnosti. To slovo sice popisuje určitou vnitřní zlomenost, ovšem zhruba takovou, jakou nacházíme u zkroceného koně, který je sice plný síly, ale přesto poslouchá. Tichost vnitřně silná. Programová mírnost. Nebudu překřikovat křiklouny, protože by to bylo pod mojí (a vlastně i jejich) důstojnost, kdybychom měli po sobě navzájem řvát… Takto „tichý“ člověk zná svou skutečnou cenu. Zná svůj skutečný význam i svou reálnou křehkost. Umí ji pojmenovat před Bohem, ale rovněž tak i před druhými lidmi. Takový člověk pak není přecitlivělý. Nemusí se neustále věnovat sobě samému a svým zájmům. Pravá tichost a pokora se už netrápí nad svým sebeobrazem u druhých. Není defenzivní a sebelítostivá.

…a dnes

„Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi.“ Jak to aplikovat dnes? Naše běžná současná kultura vytváří prostředí, kde na sebe strhávají pozornost ti, kdo jsou draví, drzí a hlasití. Podle našich zkušeností tiší ničeho nedosáhnou, ať jsou tiší z donucení nebo z vlastní volby. Budou přece přehlíženi a ignorováni. Bude s nimi jednáno bezohledně. V zápasech dneska mají úspěch halasní a panovační. Před Božím pohledem, učí nás Ježíš, ovšem jejich arogance a hluk roztajou jako sníh na přímém slunci. Možná nic nemohlo bláhovost představy o úspěchu nejhlučnějších vyjevit ostřeji a zřetelněji než aktuální celosvětová pandemická krize. Civilizace založená z velké části na hluku, strasu, zábavě a vytváření spotřebního pozlátka byla jedním mikroskopickým organismem zasažena přímo do svých kořenů. Najednou se před námi v našich vykolejeních a karanténách vynořují zcela nečekané, ale klíčové otázky: Jak se vyrovnám se svým skutečným já, když jsem přinucen zásadně zpomalit a ztichnout? Jak jsem na tom skutečně se svými blízkými? Umím s nimi mlčet? Jak jsem vyrovnám s blízkostí nemoci a smrti, které se dnes mohou ukrývat i v polibku nejbližšího? Jsme nuceni se zásadně zpomalit a naslouchat tichému a jemnému hlasu. Najednou jsme mnohem připravenějším otevřít se Pánu Bohu, který jediný může dát našim životům smysl a směr i tváří v tvář bolesti, zmatku, nemoci i smrti.

Závěr: Pravý svět

Co říci závěrem? Mezi zbožnými Židy se traduje tato historka: Nemocný syn vyprávěl svému tátovi rabínovi o snu, který měl v horečce: „Viděl jsem bláznivý svět, ve kterém žebráci panovali a králové otročili.“ „Můj synu,“ opáčil otec, „to jsi viděl pravý svět.“ Ježíš nám, mj. ve svých blahoslavenstvích odkrývá skutečnou podstatu věcí kolem nás, našeho světa a našich životů. Dnes nám napovídá, že v pokorné tichosti a ztišení je ukryta ohromná síla. Chcete-li, připojte se k nám k lekcím jeho životního stylu i za týden. O tichosti budeme zpívat i v další písni: Z tvé ruky, Pane můj, co dáváš chci vzít. Dodatek evangelického zpěvníku, číslo 636.