Blahoslavenství

Úvod: Optické a jiné klamy

Moje máma byla několik let prodavačkou v malém obchůdku s keramikou. V takovém kamrlíku o pár čtverečních metrech. Za normálních okolností by se tam lidé náchylní k strachům z malých uzavřených prostor mohli cítit špatně. Jak se takové malé místo upraví, aby nepůsobilo stísňujícím dojmem? Celá jedna zeď se osadí zrcadly. Pocit z prostoru a vystavené keramiky je najednou úplně jiný. I člověk náchylný ke klaustrofobii se tam nyní bude cítit dobře. Optický klam se v tomto případě užívá jako obchodní trik. V tomto případě to ovšem nevadí, neodsuzujeme to, nevadí nám to, i když tento optický klam snadno odhalíme. Jsou ovšem klamy, omyly a zkreslení, které jsou zákeřné nebo velmi nebezpečné. Za chvíli se k nim dostaneme.

I. Programové prohlášení

Hned v prvních týdnech či měsících svého veřejného působení získal Ježíš značný ohlas a popularitu. Vždyť přece uzdravoval i nejtěžší nebo vrozené nemoci, prováděl podivuhodné exorcismy a učil o Bohu velmi neotřelým způsobem. Evangelista Matouš vypráví, že v jednu chvíli se Ježíš stáhl mírně do ústraní a pronesl řeč, dneska bychom řekli jakousi veřejnou přednášku – pro své následovníky a vážné zájemce z řad veřejnosti –, ve které vyhlásil svůj program. Jde o text zaznamenaný v 5. – 7. kapitole Matoušova evangelia a podle místa jeho vyhlášení se mu říká Kázání na hoře. Vyhlášení devíti blahoslavenství tvoří úvodní a zřejmě nejvýraznější a nejznámější část této řeči.

Oč v takových blahoslavenstvích tehdy šlo? Šlo o pokus spojit realitu samotného Hospodina a jeho moudrosti s praktickými otázkami lidského života. Jak je na tom člověk před Bohem doopravdy? Jak Hospodin nahlíží můj život, tvůj život, náš svět? Co je v našich životech skutečně důležité a co je skutečným životním štěstím? Nad čím se Bůh usmívá a co ho štve? Čí život hodnotí jako skutečně naplněný a úspěšný? A co je jen optickým klamem, přeludem, který jsme si my, lidé, vytvořili nebo se jím přinejmenším necháváme klamat? Počítá se tady s tím, že nejen oči se dají oklamat, ale že oklamat se dají i lidská srdce, duše, celé lidské komunity. Není tomu tedy vůbec nutně tak, že ti, kteří dnes okupují přední stránky novin, mají největší vnější moc (politickou, ekonomickou), jsou skutečně nejdůležitějšími nebo nejvíce následováníhodnými vzory… Jak říká jedno známé parodické vyjádření: Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný. Ne, realita je složitější, má více vrstev. A právě Ježíšova blahoslavenství jsou pochvalou či gratulací nenápadným Božím hodnotám a nenápadným Božím oblíbencům v našem světě.

II. Kdo si může před Bohem gratulovat?

Nejprve jsou Ježíšem blahoslaveni „chudí duchem“. Chudí duchem jsou ti, kteří ve svém duchovním životě objevili hranici, za kterou sami nejsou schopni pokračovat. Narazili na své meze. Potřebují Boží pomoc. Spirituální supermani, kteří si myslí, že mají zvládnutou všechnu moudrost nebe i země, Ježíšem pochváleni nejsou.

Pak jsou blahoslaveni plačící. V tom je nejprve ohromná naděje, že žádný zármutek a neštěstí nejsou před Boží tváří beznadějné. Bůh přesně vnímá každý upřímný, nepředstíraný pláč. Ježíšovo evangelium o empatickém Bohu chce pomoci i těm nejsmutnější, nejzoufalejším a nejopuštěnějším.

V našem světě jsou lidé, kteří jsou slyšet. Umí se ozvat, získat pozornost druhých, mají přístup do klíčových médií nebo lžou a ohýbají realitu, aby si tímto trikem získali pozornost a popularitu. Ve třetím blahoslavenství Ježíš ukazuje, že Bůh slyší a pozorně vnímá úplně všechny. A nejpozorněji právě ty, kterým chybí vnější vliv, hlasitost, rychlý intelekt…

„Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ Žízeň a hlad po spravedlnosti budou určitě nasyceny, upozorňuje dále Ježíš. Někdo trpí, protože jemu samotnému se stala křivda, jiný proto, že těžce snáší nespravedlivé trápení někoho jiného. Toto jsou žízeň a hlad, které Bůh vnímá nesmírně pozorně. A dříve nebo později na ně přejně odpoví. Nastolí spravedlnost a právo.

Pak si před Pánem Bohem mohou podle Ježíše gratulovat všichni, kdo jsou „milosrdní“, kdo „mají čisté srdce“, kdo „působí pokoj“ nebo dokonce ti, kdo jsou „pronásledováni pro spravedlnost“.

Švýcarský protestantský teolog Walter Lüthi upozorňuje právě při pohledu na blahoslavenství, že Ježíšův Bůh je stranický. Někomu nadržuje. Ovšem opačně než to obvykle děláme my lidé. V povaze člověka je, že straní směrem nahoru. Bůh však, BůhBible, straní dolů. Ano, Hospodinovo stranění směrem dolů jde dokonce tak hluboko, že se Kristus posléze sám stane chudým Lazarem, plným bolestí a nemocí.

III. Co my s tím?

Blahoslavenství jsou nejprve Ježíšovým vysvětlením, proč bude působit právě tak, jak působí. Potáhne od vesnice k městu a od jiného města k jiné vesnici, aby potkal co nejvíce utrápených lidí, včetně mnohých pochybných existencí, které ovšem ve skutečnosti Bůh miluje. Dívejte se na ně proto s úctou, učí své následovníky. Nikým neopovrhujte jen proto, že mu chybí něco, co se právě ve vašem světě nosí. Nad nikým nezlomte definitivně hůl. Nejvyšší Boží autorita se totiž rozhodla právě takové pozvat přednostně do své blízkosti, do svého království, na svou nebeskou párty.

„Můžeš mít naleštěné boty, ale stopa tvé nohy není o nic důležitější, než stopa člověka, který chodí bos. Můžeš mít plášť z jemné vlny, ale tvé nahé tělo se neliší od těla člověka, který chodí v hadrech. Bůh stvořil nohu, člověk botu. Bůh stvořil tělo, člověk plášť. Miluj více to, co pochází od Boha, než to, co pochází od člověka.“ (Robert van de Weyer, Moudrost starověkého Irska, str. 51)

To je první aplikace Ježíšových blahoslavenství. Naučit se mířit svým zrakem nejen povrchně na vnější slupku konkrétních lidí i celých lidských komunit. Jít s Ježíšem pod povrch věcí…

Zároveň jde – především v druhé části blahoslavenství, když už se mluví o milosrdných – také o apel na Ježíšovy následovníky. Milosrdní, ti, kdo usilují o čisté srdce více než o plné peněženky a slávu v lidských očích, ti, kdo působí pokoj nebo dokonce nespravedlivě trpí, jsou Ježíšovi na stopě nejlépe.

III. Závěr

Ježíšova blahoslavenství pojmenovávají věci tak, jak skutečně před Hospodinem jsou, ne tak, jak se jeví pohledu nás, obyčejných smrtelníků. Vyjadřují radikální přehodnocení obvyklých hodnot. Šokují. Popisují svatý paradox. Blahoslavení ti, kdo mají žal. Ti, kdo jsou na útěku a hledá je policie, pokud je hledá proto, že udělali dobrou věc a znelíbili se mocným. Opravdu šťastní lidé!

Něco se na první pohled jeví tak a tak. Ale nevěřte tomu. Je to jen optický klam. Ve skutečnosti, nahlédnuto Boží optikou a optikou posledního soudu, který jednou náš svět čeká, je to ovšem úplně jinak. Ježíš ohlašuje světový převrat, který způsobí Bůh. Tito všichni lidé, kterým Ježíš gratuluje, mají totiž jako první otevřen vstup do Božího království. Všechno nebo mnohé může být úplně naopak, když se slova a vlády ujme samotný Bůh. A Ježíšův Bůh se už slova ujal a jednou se ujme i vlády. Amen.