O změně směru našeho myšlení

Biblické čtení (Matouš 25,34–46):

Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

O nádheře a síle podobenství o posledním soudu nemůžeme pochybovat ani chvíli. Boží Vyvolený se staví solidárně na místo potřebných a vnějšně nevýznamných. Zdá se ovšem, že do učení o tom, že při posledním zúčtování se nebudou účetnicky počítat naše jednotlivé dobré či špatné skutky, toto podobenství vráží klín. Jak to tedy je? Budou se na posledním soudu sčítat mé příspěvky bezdomovcům a návštěvy nemocných? A co když mi to o pár korun nebo návštěv uteče?

Nenechme se zmást. Podobenství nás nechce znejistit v naději, že do Božího království je nám brána otevřena, i když nejsme takoví, jací bychom si přáli a měli být. Z kontextu je jasné, že toto podobenství upozorňuje, kterým směrem se má pod vlivem (zdarma!) přicházejících velkých darů od Boha měnit naše smýšlení. Bohatství, prestiž a moc přestávají být našimi hlavními hodnotami. Místo toho je nám dáno nahlédnout pravý význam každého lidského osudu a podle toho změnit naše chování k němu.

Pane Bože, ty sleduješ příběhy všech lidských srdcí. Žádný ti není lhostejný. Dej, ať co nejvíce z tvé náklonnosti ke všem lidem mám v sobě i já. Zvláště ve chvílích, kdy potkám někoho z potřebných.

(Z textů o biblickém tématu Božího milosrdenství, které připravil Roman Mazur pro příručku ke každodennímu čtení Bible „Na každý den“.)