O vykoupení

Biblické čtení (Marek 10,45):

Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

Jednou z nejkrásnějších ilustrací z těch, které vykládají tajemství Ježíšovy milosrdné velikonoční oběti a zmrtvýchvstání, je obraz vykoupení. Řecké slovo, které se v této souvislosti v Novém zákoně užívá, je odborným výrazem pro zakoupení nebo propuštění otroka. A přesně tento pojem se používá na všech místech, kde se píše o tom, že Kristus za nás o Velikonocích zaplatil výkupné.

První důležitý důraz této ilustrace je na žalostném stavu zotročených. Tehdejší otroci byli spoutáni, znevolněni, přinucováni k něčemu, co častokrát nechtěli. Ani my nejsme svobodni, nejsme sami sobě pány. Jsme v zajetí své nedokonalosti a viny. Jsme nevolníky, a to především nevolníky hříchu. A nejen to, jsme otroky smrtelnosti, pomíjitelnosti, samotné smrti. Druhým důrazem tohoto obrazu je pak samozřejmě cena, která byla zaplacena. Byla ohromná. Byl jí Kristus, Boží vyvolený sám. Celý jeho příběh sestoupení na zem, ale především jeho obětavá smrt, krev, kterou prolil, jsou cenou, kterou zaplatil za naše vykoupení.

Když si nás ovšem na tržišti světa za tuto nezměrnou cenu koupil, nechce, abychom byli znovu nešťastni, podobně jako tehdy, kdy jsme patřili jen hříchu, vině, prázdnému životu beze smyslu a výhledu. Nyní jsme jeho bratry, dětmi společného nebeského otce.

Pane Ježíši, děkuji ti za to, že jsi mě zachránil z bažiny hříchu, smrti a beznaděje, ze které bych se sám nikdy nedostal.

(Z textů o biblickém tématu Božího milosrdenství, které připravil Roman Mazur pro příručku ke každodennímu čtení Bible „Na každý den“.)