O milostivém létě
Biblické čtení (Izajáš 61, 1–3):
Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění,vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící,pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je „Stromy spravedlnosti“ a „Sadba Hospodinova“ k jeho oslavě.
Boží lid měl na své cestě životem a dějinami vždy alespoň špetku naděje. Spoléhal přece na Hospodinovo doprovázení, pomoc nebo očekával dokonce velký Boží převrat. Znamením a závdavkem dobrých Hospodinových řádů měl být již ve starých časech institut „milostivého léta“.
Milostivé léto se vyhlašovalo jednou za 50 let a mělo především sociální náplň. V tomto výjimečném výročním roce měli odpočívat jak lidé, tak dokonce i země. Měly být prominuty nezaplacené dluhy. Vráceny věci uložené do zástavy. Neměly být placeny daně. Každému Izraelci, který se dříve musel ze svých dluhů vykoupit otročinou, měla být navrácena svoboda. Měl to být prostě jeden velký celoroční svátek.
Je typické pro nás lidi, že se milostivé léto slavilo jen málo nebo dokonce vůbec. My lidé jsme totiž mnohem méně milosrdní než Bůh. Je ovšem také typické, že právě na tento motiv se odvolá Ježíš, když má popsat svou roli v příběhu vztahů mezi Bohem a lidmi. Co se děje v silovém poli Ježíšových slov a skutků? Lidem svíraným svými vinami se vyhlašuje odpuštění. Hluší slyší zpěv ptáků. Slepí spatřují světlo. Chromí skáčou jako zajíci. Zoufalí a smutní dychtivě naslouchají, jak je ujišťuje o Boží blízkosti. Nepřátelé si odpouštějí a stávají se znovu bratry.
Bože, dej, ať jsou naše rodiny a sbory místem, kde můžeme my i jiní zakusit alespoň něco z tvého milostivého léta.
(Z textů o biblickém tématu Božího milosrdenství, které připravil Roman Mazur pro příručku ke každodennímu čtení Bible „Na každý den 2017“.)