O dluhu

Biblické čtení (Matouš 18,23–36):

„S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘ Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. – Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“

Na rovině běžných lidských předpokladů je normální neodpouštět a spíše se hněvat či mstít. Je to dáno základním nastavením naší psychiky. Na útok reagujeme protiútokem, na křivdu oplácením. Vzdát se práva na zlost, vztek a zášť i odplatu? Darovat nezasloužené odpuštění viníkům? Co to je za hloupost!

Je tu ovšem ještě jiný úhel pohledu. Alternativa, kterou otevírá Ježíš ve svém podobenství o nemilosrdném dlužníkovi. Každý z vás, říká Ježíš, je především sám velkým dlužníkem. Každému z nás, kteří jsme se svěřili milosrdnému Bohu i se svými chybami a hříchy, se dostalo amnestie. A náš dluh nebyl malý: zlá slova, činy, myšlenky. A ještě více: Dlužili jsme Bohu vlastně za celý svůj život. Za to, že vůbec jsme, že naše životy nejsou beze smyslu a že smí vést do jeho království…

V čem byla fatální chyba dlužníka z podobenství? Nespojil si dva světy: Svět svého ohromného dluhu vůči králi a svět svého dlužníka, který mu dlužil řádově nesrovnatelně nižší částku. Spory s manželkou nebo jiné napětí v rodině, vztah k neoblíbenému kolegovi v zaměstnání nebo to, že nezdravím někoho ze svého sboru – to má sakra co dělat s tím, že mně samotnému se z Boží strany dostalo jedinečné milosrdné amnestie!

Bože, chraň nás zatvrzelého lpění na hněvu a touze po odplatě. Rozpouštěj ho mocí své odpouštějící lásky vůči nám samotným.

(Z textů o biblickém tématu Božího milosrdenství, které připravil Roman Mazur pro příručku ke každodennímu čtení Bible „Na každý den“.)