O Chaně

Biblické čtení (1. Samuelova 1,1–18):

Byl jeden muž z Ramatajim-sófímu, z Efrajimského pohoří; jmenoval se Elkána. Byl to Efratejec, syn Jeróchama, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova. Měl dvě ženy: jedna se jmenovala Chana a druhá Penina. Penina měla děti, Chana děti neměla. Ten muž putoval rok co rok ze svého města, aby se klaněl Hospodinu zástupů a obětoval mu v Šílu. Tam byli Hospodinovými kněžími dva synové Élího, Chofní a Pinchas. Když nastal den, kdy Elkána obětoval, dával své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám díly z oběti; Chaně pak dával dvojnásobný díl, protože Chanu miloval; Hospodin však uzavřel její lůno. Její protivnice ji ustavičně urážela, že Hospodin uzavřel její lůno, jen aby ji dráždila. Tak tomu bývalo každého roku. Pokaždé, když putovala do Hospodinova domu, tak ji urážela, že Chana pro pláč ani nejedla. Její muž Elkána ji uklidňoval: „Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená? Což já pro tebe neznamenám víc než deset synů?“ Jednou , když v Šílu pojedli a popili, Chana vstala, zatímco kněz Élí seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu, a v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala. Složila slib. Řekla: „Hospodine zástupů, jestliže opravdu shlédneš na ponížení své služebnice a rozpomeneš se na mne, jestliže na svou služebnici nezapomeneš, ale daruješ své služebnici mužského potomka, daruji jej tobě , Hospodine, na celý život; břitva se jeho hlavy nedotkne.“ Když se před Hospodinem tolik modlila, Élí dával pozor na její ústa. Chana hovořila jen v srdci a pouze její rty se pohybovaly, ale její hlas nebylo slyšet, takže ji Élí pokládal za opilou. Řekl jí proto: „Jak dlouho budeš opilá? Zanech už vína!“ Ale Chana odpověděla: „Nikoli, můj pane; jsem žena hluboce zarmoucená. Nepila jsem víno ani jiný opojný nápoj, pouze jsem vylévala před Hospodinem svou duši. Nepokládej svou služebnici za ženu ničemnou. Vždyť až dosud jsem mluvila ze své velké beznaděje a žalosti.“ Élí odpověděl: „Jdi v pokoji. Bůh Izraele ti dá, zač jsi ho tak naléhavě prosila.“ Ona na to řekla: „Kéž tvá služebnice najde u tebe milost!“ Potom ta žena šla svou cestou, pojedla a její tvář už nebyla smutná.

Chana připomíná význam Boží velkorysé a nezasloužené náklonnosti k jeho lidu hned dvěma různými způsoby. Nejprve už jen svým jménem. Chana znamená „Milost“. Jména, která byla mezi Izraelci dávána dětem, jsou vůbec důležitým svědectvím o víře, naději či tužbách tehdejších Hospodinových vyznavačů. Každé jméno obsahující kořen „ch-n-n“ tak bylo zároveň i vyznáním víry v milostivého Boha (typicky např. Jóchanan nebo Chananjáš).

A ještě mnohem více je pak samozřejmě nádherným svědectvím Božího milosrdenství Chanin příběh. Příběh neplodné ženy, která si ze své bolesti a ze svých slz na Hospodinu vyprosila syna Samuele, pozdějšího velkého soudce Izraele.

Pane Bože, dej nám prožívat svou laskavou náklonnost každý den. Ať jí máme dost pro sebe i pro ztrápené lidi, které nám pošleš do cesty, abychom jim poskytli útěchu, povzbuzení nebo pomoc.

(Z textů o biblickém tématu Božího milosrdenství, které připravil Roman Mazur pro příručku ke každodennímu čtení Bible „Na každý den 2017“.)