O Božím mateřském otcovství

Biblické čtení (Izajáš 49,14–16):

Sijón říkával,„Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul.“Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko,neslitovat se nad synem vlastního života?I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.Hle, vyryl jsem si tě do dlaní,tvé hradby mám před sebou stále.

Jedno z klíčových slov Starého zákona popisující nezaslouženou Boží náklonnost k jeho lidu je pojem „slitování“. V knize Nehemjášově se např. v modlitbě vzpomíná na Boží milosrdenství v příběhu „zlatého býčka: „Avšak ty jsi je v nesmírném slitování na poušti neopustil.“ (9,19)

V orginálním hebrejském znění má pojem „slitování“ pozoruhodnou souvislost. Je totiž odvozeno od výrazu pro „mateřské lůno“. Když tedy Hospodin namísto zaslouženého trestu nabídne viníkovi šanci litovat, přijmout odpuštění a začít znovu, chová se vlastně tak trochu jako milující máma. Jako láskyplně a dobrotivě pečující matka.

Přímé rodičovské metafory (Bůh je jako otec, jako matka) jsou ve Starém zákoně řídké. Přesto jsou přítomné a připravují cestu Ježíšovi, který později popíše Hospodina jako otce (s mateřskými rysy!), který vybíhá vstříc svým nejprve všelijak poztráceným a později se vracejícím dětem (srov. L 15,20.28). Bůh své ztracené syny a dcery v okamžiku jejich návratu s pocitem zadostiučinění a povýšenosti nepeskuje a neponižuje, ale prostě přijímá zpět do své náruče a svého domova.

Bože, jsi naším milujícím otcem i matkou zároveň. Když naše touha po tobě hasne a chladne, tvoje touha být nám nablízku zůstává a udržuje plamínek naděje pro dobrý konec našeho společného příběhu. Děkujeme ti za to.

(Z textů o biblickém tématu Božího milosrdenství, které připravil Roman Mazur pro příručku ke každodennímu čtení Bible „Na každý den 2017“.)