Dokázat Boha?

Když se jeden ruský kosmonaut vrátil z vesmíru a vyhlásil, že v něm Boha nenašel, C.S.Lewis poznamenal, že je to stejné, jako by Hamlet vystoupil do mansardy svého hradu a hledal v ní Shakespeara. Pokud Bůh existuje, není jen dalším objektem ve vesmíru, který by bylo možné dopravit do laboratoře a analyzovat empirickými metodami. Vztahoval by se k nám spíše jako dramatik k postavám své vlastní hry. My (postavy) můžeme o dramatikovi vědět docela hodně, ale jen tehdy, když autor do hry vloží informace o sobě. V žádném případě nemůžeme „prokázat“ existenci Boha, jako by šlo o objekt v rámci našeho vesmíru, na způsob kyslíku, vodíku či ostrova v Tichém oceáně.

C.S.Lewis předkládá jinou metaforu poznání pravdy o Bohu. Píše…„věřím v Boha, jako věřím, že vyjde slunce, ale nejen proto, že slunce vidím, ale proto, že skrze slunce vidím všechno ostatní.“ Představte si, že se budete dívat přímo do slunce, abyste ho poznali. Nejde to. Spálíte si sítnici, neuvidíte vůbec nic. Mnohem lepším způsobem jak získat informace o existenci, moci a vlastnostech slunce, je rozhlédnou se po světě, který vám slunce ukazuje, a uvědomit si, jak slunce udržuje naživu všechno co vidíte a umožňuje vám to spatřit.

Zde můžeme začít. Obrazně řečeno, nesnažme se dívat do slunce a požadovat nezvratné důkazy Boží existence. Spíše bychom se měli zaměřit na to „co nám slunce ukazuje“. Na to, který popis světa je schopen nejobstojněji vysvětlit, co vidíme ve světě kolem sebe a v nás samotných. Máme pocit, že svět není takový jaký by měl být. Máme pocit, že jsme zatraceně nedokonalí a zároveň přímo velkolepí. Prahneme po lásce a kráse, ale tuto touhu nic na světě nenaplní. Máme hlubokou potřebu poznat smysl a účel. Který světonázor postihuje tyto věci nejlépe? … Poprosím vás teď, abyste si nasadili křesťanství jako brýle a rozhlédli se po světě. Všimněte si, jakou moc má vysvětlit to, co známe a vidíme.

Americký pastor a spisovatel Keller v knize Proč Bůh