Bůh touží být lidem Otcem

Biblické čtení (Jan 1,12–13): Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.

To, co se tu a tam vynoří již ve Starém zákoně, je v Novém vysloveno hezky nahlas, zřetelně a s definitivní platností: Boží nejvlastnější touhou ve vztahu k lidem je být jim otcem. Protože má lidi prostě a jednoduše rád. Tato vášnivá náklonnost Boha k lidem, kteří se mu svěřili, je důvodem, proč celý Nový zákon odmítá pro popis našeho vztahu k Bohu soudcovskou či účetnickou matematiku. Podle výčtů našich vin a hříchů by nikdo z nás před čistým a výjimečným Bohem nemohl obstát. Je to ovšem samotný Bůh, kdo nám nabízí vzájemný vztah založit úplně jinak. Totiž skokem do jeho náruče. Jak se to dělá? Úplně jednoduše. Kdo přijímá s otevřeným srdcem a myslí Ježíše jako klíčový Boží vzkaz tomuto světu, tomu se dostává jedinečného privilegia. Stává se Božím synem či dcerou. Bytostí, která už se nemusí bát ani své nejisté budoucnosti ani Božího soudu. Právě proto, že se otevřel tomu, co je Bohu nejvlastnější, totiž jeho milosrdenství a laskavé náklonnosti. To s námi zůstane v každé životní situaci. „Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.“ (Římanům 14,8)

Děkuji ti Pane Bože, za to, že mohu být tvým dítětem. Děkuji ti, Kriste, žes nám to všem přišel vyřídit a nabídnout. Prosím tě, Duchu svatý, abys mě jako Boží dítě naplňoval smělou nadějí a odvážnou vírou.

(Z textů o biblickém tématu Božího milosrdenství, které připravil Roman Mazur pro příručku ke každodennímu čtení Bible „Na každý den“.)