Bůh není šachista

David Navara (*1985) je český šachista patřící do světové špičky. v současnosti (únor 2012) je 32. šachistou světového žebříku a 1. šachistou českého žebříčku. Zatím nejvýše figuroval v žebříčku světové šachové organizace FIDE v říjnu 2006, kdy byl na 13. místě.

(Převzato z časopisu Bratrstvo, 2011/1, ptala se Šárka Schmarzcová)

(David Navara)

Když jsme spolu domlouvali tenhle rozhovor, tak ses zmínil, že jsi v Boha uvěřil asi ve třinácti letech. Zajímá mě, jak si k tomu došel a kdo nebo co tě přesvědčilo?

To byl spíše takový vnitřní proces, neměl jsem žádné zjevení, spíš Bůh oslovil mě, než že já bych si aktivně hledal cestu. Já jsem z rodiny, kdo rodiče jsou nevěřící, ale důraz na morálku přesto kladou. Na první stupeň základní školy jsem chodil do Bratrské školy, neboť v pedagogicko psychologické poradně diagnostikovali, že jsem v některých oblastech hodně vyspělý a v jiných méně, a proto rodiče rozhodli, že tam pro mě bude ten kolektiv vhodnější.

Je možné, že tě ovlivnila Bratrská škola?

Možná trochu, ale uvěřil jsem až ve třinácti, kdy jsem chodil už na základní školu s rozšířenou výukou matematiky a tady bych zmínil vliv paní učitelky Váňové, což je katolička, dominikánka, která vedla hodiny náboženství. A na střední a na vysoké škole jsem měl věřící spolužáky, kteří mi byli příkladem, jak se chovali k ostatním, připadalo mi, že jsou příjemnější, než je průměr. Neplatí to vždy, ale věřím, že křesťanství může vztahy k druhým ovlivnit, že má ten potenciál.

Kdy jsi začal hrát šachy a jak tě to vlastně napadlo?

Babička mi dala šachovou knížku, abych se zabavil a mě to zaujalo. Rodiče mě pak přihlásili do kroužku. Mám mimořádné nadání na šachy a některým věcem naopak vůbec nerozumím.

Uživíš se jako nejlepší náš šachista tímto sportem?

Ano, a i kdybych byl desátý nejlepší šachista v republice, tak bych se taky uživil.

Které ceny si nejvíce vážíš?

To je těžké říci, vážím si vítězství v roce 2007 v německém Mohuči, kde jsem skončil na prvním až třetím místě před několika hráči světové špičky. To byl turnaj v rapid šachu, což je takový lehčí žánr, ale soutěž byla obsazena velmi kvalitně. A letošní vítězství na mistrovství republiky v Ostravě, kde jsem uhrál osm a půl bodu z devíti partií, to už nepřekonám.

Vidíš nějakou paralelu mezi pravidly šachu a náboženstvím?

Nezkoumal jsem to, pravidla tu jsou a dá se určit, který tah je dobrý a který ne. Většinou můžeme nějak poznat, co je správné a co špatné, ale někdy je prakticky nemožné o tom rozhodnout.

Vystudoval jsi logiku, jak vidíš svou další budoucnost?

Já se věnuji jen šachům. Pochopil jsem, že bych byl jen podprůměrným logikem a to raději budu nadprůměrným profesionálním šachistou. Společnost nepotřebuje podprůměrné logiky, nevím nakolik potřebuje nadprůměrné šachisty. Já vím, že jsou užitečnější a potřebnější povolání, ale i šachista může být společnosti něčím přínosný, když dělá svou práci dobře.

Myslíš, že Bůh je šachista?

Ne, já si myslím, že Bůh je mimo tyto kategorie. Nesnažím se zkoumat, jaký má vztah k šachům. Nedovedu si představit Boha jako šachistu.

Pokřtít ses nechal až v dospělém věku. Proč právě v Českobratrské církve evangelické?

Má babička byla pokřtěná u Československé církve husitské a když jsem jí říkal, že bych se chtěl nechat pokřtít, zeptala se svých přátel ze Slovenska a ti jí doporučili pana faráře Luďka Rejchrta a evangelický sbor v Braníku.

Pomáhá ti nějak víra ve hře?

Při hře ne. To křesťanské uvažování by mělo pronikat mým životem obecně. Neřídím vše podle víry, nezačal jsem věřit, abych se zlepšil v šachu. Mám duchovní potřebu věřit v Boha a věřím, že na světě existuje spravedlnost.